Řecký filozof Diogenes byl zajímavou historickou postavou. Proslul svým velmi jednoduchým životním stylem. Jeho myšlenkový odkaz je kritikou zmatené a zkorumpované společnosti.
Záhadou však zůstává jeho smrt ve čtvrtém století před naším letopočtem, o které existuje několik různých verzí. Která je ta pravdivá?
S Diogenem je spojena představa, že žil v dřevěném sudu. Pravděpodobně se však jednalo o obří keramickou nádobu – takzvaný pithos. Ve starověku byla určena pro skladování úrody – například obilí.
Padělatel i myslitel
Než se stal Diogenes originálním, ale oblíbeným a respektovaným filozofem, byl patrně zapleten do skandálu se znehodnocením měny ve městě Sinope na břehu Černého moře. Do historie se však nezapsal jako padělatel, ale jako myslitel.
Proslul například nošením lampy za bílého dne, přičemž prohlašoval, že zkouší najít alespoň jednoho čestného muže. Patrně jej nenašel, protože pro něho bylo společnost veskrze zkažená, plná pošetilosti, přetvářky a sebeklamu.
Diogenes se měl údajně setkat i se slavným vojevůdcem Alexandrem Velikým. Nekomformní myslitel byl pro své současníky neobyčejně zajímavý.
Záhadná smrt
Podle dochovaných pramenů se Diogenes dožil vysokého věku. Zasloužil se o to možná paradoxně i jeho střídmý až asketický životní styl. Jeho smrt ovšem zůstává záhadou. Koluje několik verzí příčiny jeho skonu.
Údajně spáchal sebevraždu tím, že jednoduše zadržel dech. Další spekulace už jsou méně „diogenovské. Prý zemřel na otravu jídlem, když požil syrové maso z chobotnice. Mořský hlavonožec pak zůstává přítomen i v další verzi příčiny úmrtí. Snad se chtěl rozdělit o chobotnici se smečkou toulavých psů.
V následném boji o chapadla a přísavky však psi filozofa vážně pokousali. Tato zranění pak vedla i k jeho smrti.
Zadržený dech, otrava chobotnicí, tahání o hlavonožce se psy… Jak originálně Diogenes žil a myslel, tak neobvykle odešel z tohoto světa, co říkáte?!
Pokud hořekujete nad tím, že se patrně už nikdy nedozvíme přesnou příčinu jeho smrti, vězte, že sám Diogenes by nad takovou záhadou jen ledabyle mávl rukou…