Muž za rozměrným stolem v potemnělé pracovně usilovně přemýšlí. Usrkne doušek whisky a sleduje dým z doutníku, který právě jako takřka dokonalý „kroužek“ stoupá ke stropu… „Podivné znamení,“ pomyslí si.
Ten hlas ve sluchátku přece říkal cosi o tom, že to neznámé letadlo mělo kruhový tvar. Ne, to nesmí nikdo vědět!
V průběhu druhé světové války měl britský ministerský předseda Winston Churchill (1874–1965) obdržet mysteriozní hlášení o setkání bombardéru britského královského letectva s neznámým letounem.
Právě na Churchillův příkaz prý bylo toto setkání s UFO na desítky let pohřbeno do tajných archivů.„Vnuk bývalého člena posádky RAF tvrdil, že Churchill po schůzce s americkým generálem Dwightem D. Eisenhowerem učinil prohlášení, že událost bude přísně utajena…,“ píše v roce 2010 na portálu cbsnews.com novinářka Ann Binlot. Skutečně slavný politik střežil tak zásadní tajemství?
Čeho se Churchill obával?
Vysvětlit Churchillovo počínání lze zejména dvěma základními důvody. Tím prvním je dozajista snaha zamezit případné mediální a společenské hysterii.
Ta by byla nebezpečná i v mírových časech, nota bene v období, kdy nejprve Velká Británie zápasila o svoji holou existenci, aby následně usilovala o úplnou vojensku porážku nacistického Německa.
Druhý důvod, proč chtěl Churchill zprávy o UFO před veřejností utajit, mohl souviset s německým programem takzvaných zázračných zbraní.
Pokud existovala byť jen sebemenší možnost, že by nacisté disponovali technikou, která se vymykala technologickým možnostem Spojenců, mohlo by to opět vyvolat paniku.
V časech všudypřítomné válečné paranoie by se snadno mohlo stát, že i jen pouhé zveřejnění informace o setkání se záhadným a neidentifikovatelným létajícím objektem by bylo přiznáním existence německé tajné zbraně.
Letouny s kruhovým křídlem
Měla myšlenka, že by nacistické letectvo mohlo disponovat letouny s kruhovým křídlem, oporu v realitě? Snaha o konstrukci takového stroje se objevila již na samém počátku historie letectví.
Ačkoli se vývoj letadel ubíral jiným směrem, nelze vyloučit, že na konstrukci kruhového křídla v době druhé světové války nějaký tým v utajení pracoval.
Mohl tak navázat na práce technika Arthura Sacka (1900–1964) z Lipska, jejímž výsledkem byl experimentální letoun Sack A-6. To, že se nacisté ve vývoji letadel s kruhovým křídlem dostali mnohem dále, než bylo oficálně známo, naznačoval i článek, který vyšel v německém časopisu Der Spiegel na počátku padesátých let minulého století.
Přinesl senzační zprávu, že hitlerovské Německo testovalo „létající talíř“, a to konkrétně v Praze. V dalších letech se začaly objevovat i podrobnější informace o těchto tajemných strojích.
Luftwaffe i UFO
Zdroji, které se zmiňovaly o pokročilých leteckých technologiích hitlerovského Německa, byly zejména knihy bývalého majora německého letectva Rudolfa Lusara (1896–1971). Mezi těmito informacemi byly i maximální výkony nacistických „létajících talířů“:
vystoupání do výšky téměř třináct kilometrů za tři minuty, horizontální rychlost čtyři tisíce kilometrů za hodinu.
Co by se stalo, pokud by takovou zprávu v době druhé světové války otiskly londýnské noviny?! Viděno touto optikou, zatajení setkání bombardéru RAF s neznámým letounem diskovitého tvaru by bylo omluvitelnou cenzurou v zájmu udržení klidu a bojové morálky.
Nebo měl snad Churchill ještě jiné důvody? Mohl snad uvěřit, že se britský bombardér setkal s návštěvníky z dalekého vesmíru?
Co způsobila Válka světů?
I Winston Churchill byl jistě obeznámen s panikou, která propukla v roce 1938 ve Spojených státech amerických. Jejím důvodem bylo uvedení rozhlasové adaptace románu H. G. Wellse (1866–1946) Válka světů.
Motivem rozhlasové adaptace byla mimozemská invaze na území USA. Vše bylo navíc podané velmi sugestivním a uvěřitelným způsobem.
Autorem rozhlasové úpravy byl scenárista a režisér Orson Welles (1915–1985). Posluchači se domnívali, že poslouchají zprávy o reálném útoku mimozemšťanů, a nikoli pouhou uměleckou fikci. Mnozí tak volali úřadům nebo začali balit nouzová zavazadla.