V prvé řadě musíme přiznat, že není jisté, že záhadná psovitá šelma pozorovaná v novém miléniu v africké Etiopii skutečně „štěkala„“. Označení „fosilie“ však již není nadsázkou, ale jednou ze spekulativních možností. Co nás vede k takovému závěru?

Podivné zvíře hlášené z velmi suché oblasti Danakilské prolákliny prý může být izolovanou formou egyptského šakala, nebo arabského vlka. Variantou je, že se jedná o nový druh příbuzný jak Canis aureus lupaster, tak i Canis lupus arabs. A možnost čtvrtá?

Úspěšný lovec

Objevily se i názory, které zní velmi lákavě, byť fantasticky. V této odlehlé krajině prý mohl přežít zástupce již vyhynulé skupiny psovitých šelem.

Tato skupina se nazývala Xenocyon a vykazovala blízkou příbuznost se současným africkým divokým psem (Lyacon pictus).

Zvíře, které bylo spatřeno v Etiopii, by tak mohl být konkrétně Xenocyon lycaonoides, který však měl vyhynout již před sto dvaceti šesti tisíci lety!

Byl to úspěšný lovec jelenů, zubrů, divokých koní a s největší pravděpodobností i našich předků – lidí. Skupina Xenocyon byla typická obrovskou silou stisku zubů v čelistech. Případní pátrači v terénu by se tak měli mít na pozoru.

Fosilní druh?

Dodejme, že africký divoký pes byl uctíván jako posvátné zvíře na území starověkého Egypta. Ve světle nových informací se však nevylučuje, že v některých případech by se mohlo jednat o kult spojený s fosilním druhem Xenocyon lycaonoides.

Identifikace psovitých šelem na území Etiopie byla vždy obtížná. Ve třetím století našeho letopočtu se objevily i zprávy, že zde žije záhadná šelma zvaná thoa – kříženec vlka a leoparda. Afrika dala světu „plavající“ fosilii – rybu latimérii podivnou.

Bude nyní na řadě „štěkající“ fosilie – Xenocyon lycaonoides? Uvidíme…