Podle dosavadních poznatků působí na určitých místech neznámé síly, o jejichž podstatě nemá dnešní věda nejmenší tušení. Naši předkové však některé z nich dobře znali a zdá se, že je uměli využít ke svému prospěchu. Jak tato silová pole působí a kde je můžeme najít?
Geopatogenní zóny (oblasti, které mají údajně zhoubné účinky na zdraví–pozn. red.) prokazatelně znali už staří Číňané. Ti byli přesvědčeni, že v místech, odkud na povrch vyvěrá neviditelná energie, mají svá podzemní doupata démoni či draci.
Nazývali je proto dračími žilami. Také ve starém Římě se lidé při stavbě nových domů těmto zónám vyhýbali. Nejinak tomu bylo v Egyptě, kde napřed na pozemek nahnali stádo krav a začali stavět až v místě, kde se zvířata uložila k odpočinku.
Některá zvířata, například psi a krávy, se totiž geopatogenním zónám vyhýbají a bezpečně je poznají. Naopak kočky, včely, mravenci a další hmyz jsou jimi přitahováni. Vědí zvířata něco, co my ne?
Kamenný ukazatel
Počátkem 20. století zkoumá britský amatérský archeolog Alfred Watkins (1855–1935) dávné kamenné monumenty, pravěká sídliště, obětiště a jiná nábožensky významná místa, která byla později v některých případech nahrazena například kostely.
A nachází při tompřekvapivé spojitosti v jejich umístění. Mnohé lokality tohoto typu rozeseté po celé Anglii leží na jedné přímce! Mají snad něco vyznačovat? Watkins pro ně používá slovo „leylines“ a usuzuje, že jde o jakési dávné stezky.
Jenže archeologické vykopávky na takových místech mnohdy odhalují vrstvy z různých období, někdy i stovky let starých. Lidé tu tedy působili dlouhodobě. Nabízí se proto druhá možnost.
Vztyčené monumenty možná vyznačují energetická pole a kamenné stavby představují jakési zářiče usměrňující tuto energii. Je to opravdu tak?
V roce 1977 je zahájen projekt vedený Paulem Devereuxem (*1945), britským přírodovědcem a badatelem v oblasti záhad země.
Tým vědců za použití různých měřičů dlouhodobě zaznamenává důkazy o energiích uzavřených v kamenech a zjišťuje, že se mohou uvolňovat v náhlých výbojích.
Linie do neznáma
V kamenných kruzích jsou zaznamenávány nejen elektromagnetické výkyvy, ale i například ultrazvukové emise.
„Některé výsledky naznačovaly, že úroveň energie se mění v závislosti na mnoha faktorech, včetně fáze Měsíce a kosmického záření,“ píše o výzkumu britská badatelka Jenny Randles (*1951).
Je to jeden z důvodů, proč kamenné kruhy mnohdy plnily také funkci astronomické observatoře? Mohou na sebe monumenty postavené v přímkách na dálku nějak působit? O tom, že nejsou rozestavěny náhodně, vypovídají také dnešní názvy těchto míst.
Hojně se v nich totiž vyskytuje slovo „ley“, což je anglický výraz pro linii nebo čáru. Jedním z příkladů je Alderley Edge v Cheshiru, odkud pochází řada čarodějnických pověstí.
Velká Británie však není jedinou zemí, která je protkána na první pohled neviditelnými liniemi. Podobné spojitosti byly výzkumníky odhaleny také v Německu, Francii, Skandinávii, Irsku a Španělsku.
Nejvýznamnější jsou však čáry v Peru na planině Nazca, které zřejmě spadají do stejné kategorie.
Může za to Země?
Odkud se vlastně energie v kamenech bere? Výzkum z roku 1977 přesnou příčinu výbojů určit nedokázal. Podle nejčastěji přijímaných názorů jsou energetická pole produktem geologických zlomů v oblasti, což vysvětluje, proč tyto linie leží na přímkách.
Svůj podíl na tom zřejmě nese složení hornin nebo podzemní prameny i viditelné vodní toky. V průsečících těchto linií pak z dnes neznámých důvodů vznikají významné megalitické stavby, například legendární Stonehenge.
Podle známých poznatků sloužila stavba jako astronomická observatoř. Ale zdá se, že stavitelé měli ještě nějaký, zcela konkrétní záměr, o němž dnes nevíme. Kameny jsou ke stavbě dovlečeny ze vzdálenosti asi 160 km.
Proč ale na prostou observatoř nestačily tamní horniny? Pokud stavitelé vynaložili takové úsilí dostat na místo konkrétní druh kamene, měli pro to jistě dobrý důvod. Měla snad stavba usměrňovat proudění energie?
Podaří se nám ještě někdy zjistit, k čemu vlastně dávné kultury energii dračích žil využívaly?