Malá soška Madony z italského města Civitavecchia se stala hrdinkou velkého případu, kterým se zabývali církevní hodnostáři i policejní vyšetřovatelé. Důvodem byly krvavé slzy, které prolévala. Byl to skutečně zázrak?
Psal se rok 1995. V období od února do března malá soška Madony prolévala krvavé slzy celkem čtrnáctkrát. Jaký byl vůbec původ této drobné sochařské skulptury? Soška byla balkánské provenience.
O rok dříve byla zakoupena v poutním místě Medžugorje v Hercegovině, následně pak převezena do Itálie.
Zázračné slzy
Dne 2. února 1995 byla poprvé pozorována tekutina připomínající krev, která vytékala z očí a stékala sošce po tváři. Jak se podivná událost opakovala, přibývalo i věrohodných svědků. Zpráva se brzy rozšířila po celé Itálii.
Aktivními se stali i představitelé katolické církve. Byla jmenována speciální teologická komise, aby jev prozkoumala. Zároveň byl povolán i exorcista. Bylo totiž podezření, že za krvavé slzy Madony mohly být odpovědné neznámé démonické síly.
Policejní vyšetřování
Do celé záležitosti se však vložily i policejní orgány, který využily jim podřízené kriminalistické laboratoře. Výsledky odborných dobrozdání byly šokující. Ano, soška skutečně prolévala slzy, které tvořila lidská krev. Byla to ovšem krev muže a nikoli ženy!
Zde se ukázala jistá obecná prozíravost katolické církve, která jen velmi nerada prohlašuje plakající sochy za součást nějakého zázraku, protože se v minulosti často ukázalo, že se jedná o podvod.
Část věřících však považovala slzy za projev zázraku a dávala je do souvislostí se zjeveními Panny Marie v dalších částech světa, včetně francouzských Lurd.
Epilog
Krvavé slzy Madony byly chápány jako poselství o přetrvávajícím ateismu i jako lítost nad neutěšeným stavem duchovních hodnot. Záhada sošky Madony prolévající v roce 1995 v Civitavecchii krvavé slzy přetrvává.
V roce 2020 došlo k přiznání jednoho místního občana, že tento zázrak-podvod inicioval. V jeho výpovědi se však našla řada nepřesností. Jak se na celou kauzu dívat? Záleží asi na úhlu pohledu, co říkáte?!
Možná by se slušelo připomenout výrok papeže Jana Pavla I. (1912-1978): Náboženství bez zázraků a tajemství by bylo vědou.