Žoldnéři (nájemní vojáci), mezi které se nejčastěji řadí dezertéři, lupiči a banditi, jsou neskutečnou studnicí pověr a praktických rad, jak přežít krvavou řež a vyjít z ní jako vítěz. 

Středobodem vojácké logiky je, že na bojišti „na každého čeká jeho střela“. Předejít tomu se však dá lehce, což zmiňuje například německý alchymista Berthtold Schwarz.

Pokud totiž budete mít střelu, která prolila vaši krev u sebe, nemůže ji na vás vypálit protivník. A tak s sebou každý správný žoldák nosil šipku či olověnou kuli, kterou pokapal vlastní krví.

Uplácení Smrti

Jisté je i další opatření, a sice, „že mrtvého se kule netknou.“ Ale jak to udělat, když vy naživu zůstat chcete? Podle středověkého německého rukopisu, tzv. Mnichovské příručky, k tomu stačí sušený mech, sebraný z umrlčí lebky.

Takový amulet pověšený na krku vás před střelou údajně ochrání. A existují i další morbidní středověká opatření. Jedno z nich popisuje rým:

„Brousím meč po obouch stranách, krev si naber na všech pannách.“ Ten je součástí dlouhé písně, která rytmicky doprovází přípravu žoldnéřské roty k boji.

Nelítostná cháska se totiž domnívá, že „panenská krev“ je nejcennější obětinou, kterou mohou nabídnout Smrti výměnou za svůj život. Touto písní se zavazují, že výměnou za zachování svého života při dobývání města prolijí panenskou krev při rabování.

To ostatně vysvětluje i hromadné znásilňování, které se odehrává při záboru lecjakého města. I když ne pokaždé se jedná o čisté panny.