Ve starověku existoval převratný vynález, o kterém dnes již nevíme téměř nic. Tehdy běžně používané olejové lampy se komusi podařilo vylepšit tak, že jejich světlo hořelo nepřetržitě po stovky ba i tisíce let. Co ale stálo za jeho neuhasitelným plamenem?

Podle písemných záznamů byly věčně hořící lampy nacházeny především na území, které v minulosti ovládala římská říše – Egypt, Francie, Velká Británie, Řecko, Itálie… Existují ale i zprávy o výskytu podobných svítilen dokonce až ve východní Asii.

K objevu těchto lamp docházelo často při otevření starověkých hrobů, v nichž k úžasu všech přihlížejících čekala na návštěvníky místo obvyklé temnoty osvětlená místnost, ačkoli byla hrobka po stovky let neprodyšně zapečetěna.

Plamen lampy však velmi brzy po otevření hrobky zhasl, snad kvůli přístupu čerstvého vzduchu.

Osvětlené hrobky

Svědectví o tajemných lampách nám podávají již starověcí spisovatelé. Řecký cestovatel a zeměpisec Pausaniás (110–180) psal o zlaté lampě uvnitř athénského Parthenonu, která si prý udržovala stálý plamen po celý rok bez nutnosti doplňování paliva.

Svatý Augustin (354–430) se zase zmiňuje o věčně hořící lampě ve Venušině chrámu v Egyptě, jejíž plamen nedokázal uhasit vítr, a dokonce ani voda. Nejvíce zpráv však pochází z 16. a 17. století, kdy se začaly ve velkém odkrývat staré římské hrobky.

Roku 1540 vstoupila skupina vykradačů do antické pohřební komory podél slavné silnice Via Appia a nalezla tu hořící lampu. V hrobce byla pohřbena žena, jejíž tělo leželo uvnitř více než 1500 let.

Za vlády Jindřicha VIII. (vládl 1509–1547) byla v Anglii odkryta údajná hrobka římského císaře Konstantina I. Chlora (vládl 305), kde rovněž svítilo nepřetržité světlo.

Záhadná substance

Žádná z lamp se nedochovala až do dnešní doby, aby mohla být provedena detailní analýza jejího složení. Od 17. století se již v žádné jiné starověké hrobce nepodařilo tyto lampy odkrýt. Můžeme tak jen spekulovat, jaká substance stála za jejich věčným plamenem.

Podle některých vědců by se životnost ve starověku běžných olejových svítidel dala výrazně prodloužit, pokud by se dosáhlo dokonalé rovnováhy mezi množstvím oleje, délkou knotu, intenzitou plamene a stabilním okolním prostředím, kterým je v tomto případě myšlena uzavřená hrobka s omezeným přístupem vzduchu a konstantní vlhkostí.

Podle jiných teorií by za neuhasitelným plamenem mohla stát rtuť, jež byla dobře známa již ve starověku.

Její vlastnosti by v kombinaci s plyny a nedostatkem vzduchu v uzavřených prostorách mohly způsobit, že plamen kahanu hořel velmi dlouho a směs téměř neubývala. Pravdou však je, že nemáme nejmenší tušení, co mohlo stát za věčným plamenem starověkých lamp.

Šlo snad jen o pouhou náhodu, kdy obyčejná olejová lampa vykazovala zcela jiné vlastnosti hoření v uzavřené hrobce a za dosažení specifických podmínek? Nebo starověcí učenci opravdu znali něco, o čem dnes nemáme ani ponětí?