Jedno z nejdůležitějších střetnutí našich dějin je u konce. Na bojišti u letohrádku Hvězda leží tisíce mrtvých. Někteří jsou spálení na uhel, jako kdyby je sežehnul blesk. Bitva na Bílé hoře se ale uskutečnila v listopadu a k žádné bouřce během ní nedošlo. Mělo v podivné smrti stavovských vojáků prsty plátno metající blesky?

Strakonický měšťan Firbas se prochází zpustošeným kostelem sv. Prokopa. Při pohledu na poničený svatostánek jen stěží přemáhá slzy a vztek. Je rok 1620 a Českými zeměmi otřásá ničivá třicetiletá válka.

Před pár měsíci do Strakonic vtrhla vojska Arnošta z Mansfeldu (1580–1626), dobyla zdejší hrad a zničila vše, co se mu dostalo pod ruku. Rabování neujde ani kostel sv. Prokopa v centru města, jímž se Firbas právě prochází.

Když se po poničeném svatostánku rozhlédne, spatří hromadu sutin, nad níž se mihotá záhadná záře. Rychle k ní proto zamíří a objeví v ní starobylé plátno. Jde o obraz Narození Páně, někdy nazývaný také jako Adorace Krista.

Překrásné umělecké dílo je v hrozném stavu. Protestantští vojáci ho totiž úmyslně zhanobili. Madoně a dalším postavám vypíchli oči.

NEBESKÉ ZNAMENÍ

Když se karmelitánský mnich Dominik a Jesu Maria (1559–1630) zahledí na nebe, má pocit, jako kdyby na něm viděl planout Boží znamení. Stane se tak krátce před započetím bitvy na Bílé hoře, jíž se osobně účastní.

V rukách právě svírá poničený obraz Narození Páně. Firbas ho totiž nedlouho po nalezení předá císařským vojákům, jimž dělá mnich průvodce. „Jiné zdroje uvádějí, že posvátný obraz nalezl sám Dominik,“ upozorňuje publicistka Marie Kulinkovská.

Buď jak buď kolem díla se začnou dít záhadné věci. Obraz údajně připraví o zrak a zláme nohy jednomu protestantovi, který začne křepčit v ničeném kostele.

Před bitvou na Bílé hoře, když karmelitánský duchovní žehná plátnu a vojákům, se prý na obloze objeví znamení Boží přízně.

OSLEPUJE VOJÁKY?

Páter Dominik kráčí v čele katolického vojska do boje. „Ukaž, že jsi matkou! Zažeň ty kacířské Čechy,“ křičí a pozvedá zázračný obraz nad hlavu. V kalendáři je psaný 8. listopad roku 1620 a na Bílé hoře zrovna zuří bitva mezi císařským a stavovským vojskem.

Velmi výrazně do ní údajně zasáhne i karmelitánský mnich, respektive umělecké dílo, které drží v rukách. „Mělo odrážet kulky, metat blesky a oslepovat nepřátelské vojáky,“ dozvídáme se. Je ale něco takového možné? Zdravý rozum říká, že ne.

Po skončení bitvy jsou ale na bojišti nalezeni vojáci se zraněními, která odpovídají zásahu bleskem. Třebaže je navíc obraz nesen v čele vojska, neškrábne ho ani jedna střela. To samé platí i pro pátera Dominika.

ZMIZÍ, NEBO SHOŘÍ?

Okolo plátna Narození Páně žhne zlatá svatozář. Po bitvě na Bílé hoře je totiž dílo odvezeno papeži do Říma. Svatý otec ho prohlásí za zázračný a nechá umístit do baziliky Panny Marie Sněžné, odkud je brzy přenesen do kostela Santa Maria della Vittoria.

„Císař Ferdinand II. daroval obrazu zlatou korunu ozdobenou drahými kameny, stříbrnou korunu zaslal také bavorský vévoda Maxmilián I.,“ uvádí Kulinkovská. Později je plátno umístěno do zlaté svatozáře.

V ní je k vidění až do roku 1833, kdy svatostánek zachvátí požár. Po něm se už dílo nenajde. Podle některých věřících zázračně zmizí. V ohořelých troskách kostela se z něj totiž nepodaří objevit ani ten nejtitěrnější oharek.