V noci 19. září 1961 se americký manželský pár Barney Hill (1922–1969) a jeho žena Betty (1919–2004) vrací ze společné dovolené v Kanadě.

V oblasti White Mountains v New Hampshiru zpozorují podivné světlo a později objekt připomínající klasický létající talíř, který začal pronásledovat jejich vůz. Pak manželé ztrácí vědomí…

Když se za okamžik probouzí, zjistí, že se nacházejí o více než 50 kilometrů dál. Jejich hodinky přitom ukazují o tři hodiny víc, než by měly, a jejich oblečení je zničené. Oba mají šaty potrhané a pokryté jakýmsi růžovým prachem.

Jejich boty jsou zablácené, jako by před něčím utíkali. Páska od dalekohledu, kterým Barney před okamžikem sledoval záhadný objekt, je nyní přetržená. Co se s párem dělo během chybějících tří hodin?

Betty Hill nahlásí pozorování objektu místní letecké základně, ale o svém podivném zážitku raději mlčí. Jak se později ukáže, UFO onoho večera v dané oblasti sledovalo více lidí.

Vzpomínky vrací hypnóza

Po incidentu začínají Betty trápit noční můry. Zdá se jí, že je na palubě UFO podrobena lékařskému vyšetření cizími bytostmi.

Až na počátku roku 1964 se oba svěřují do péče Dr. Benjamina Simona, který je odděleně zhypnotizuje, aby zjistil, co se odehrálo během chybějících tří hodin.

Během sezení manželé detailně popisují, jak skončili na palubě kosmické lodi, kam je zavedly bytosti s velkýma očima, plochým nosem a ústy bez rtů.

Zatímco Betty je do břicha zavedeno jakési zařízení, kterým je podle její výpovědi proveden těhotenský test, Barney absolvuje odběr semene, vyšetření páteře a konečníku. Barney v hypnóze vzpomíná, že po většinu času měl zavřené oči a byl paralyzován strachem.

Své vzpomínky v hypnóze prožívá velmi emocionálně a je stále plný strachu. Po sezeních se oba manželé stáhnou do ústraní a publicita je to poslední, oč by usilovali.

Dr. Simon o jejich případu publikuje článek v odborném časopise a záležitost označí za „ojedinělou psychickou anomálii“. Je vyprávění manželů skutečně jen jakousi duševní poruchou?

Kdo kontroluje lidské životy?

Prominentní americký ufolog Budd Hopkins (1931–2011) se stará o mnoho údajných obětí únosů a provádí s nimi nesčetné množství hypnotických regresí, během nichž si vzpomínají na své zážitky s malými šedými bytostmi.

Obzvlášť alarmující je případ dvou žen, které jsou označovány jako Alice a Carol. Obě se setkají až v dospělosti, kdy spolu začnou pracovat na ranči.

Během regresí však vychází najevo, že se setkávaly na palubě UFO už od útlého dětství. Byly snad jejich cesty svedeny dohromady záměrně?

Obě ženy údajně podstoupí bolestivé a ponižující zákroky umělého oplodnění a posléze zase vyjmutí plodu, které jejich život silně poznamená.

Kočky za oknem

Carol je v dětství pronásledována noční můrou a často se budí s křikem, neboť na okně její ložnice v prvním patře činžovního domu vidí sedět asi metr vysoké kočky bez srsti.

Tyto kočky v ní vyvolávají panický strach a podobné záchvaty hrůzy později postihují i jejího syna. Alice je pro změnu přesvědčena, že byla v dětství během rybaření znásilněna svým otcem.

Ačkoliv si na domnělé znásilnění nevzpomíná, dokáže si vzpomenout, že se z výletu vrací se zakrváceným spodním prádlem a cítí od onoho dne k otci silnou nenávist.

Pod hypnózou, do níž je uvedena, aby dokázala znásilnění popsat, ale začne vyprávět docela odlišný příběh. Přímo před zraky jejího paralyzovaného otce, jí bylo cizími bytostmi provedeno jakési gynekologické vyšetření.

„Co cítíte k otci?“ ptá se během regrese Budd Hopkins. „Cítím k němu nenávist! Nemůže mě ochránit!“ tvrdí hypnotizovaná Alice a dodává:

„Dělali to přímo před ním, ale nevím, jestli měl otevřené nebo zavřené oči.“ Jak je možné, že se představy či vzpomínky obou žen liší od toho, co pak vyprávějí v hypnóze?

Zastřené vzpomínky

Pozorování velkých koček i domnělé znásilnění je u obou žen pouhou krycí vzpomínkou. Falešnou představou, kterou lidský mozek vytváří pro pokrytí traumatického zážitku. Často po únosu vznikají různé fobie. Alice trpí extrémně silným odporem k dětem.

Teprve až děti, které přesáhnou výšku 140 centimetrů, jí přestávají vadit. Hopkins v tom vidí jasnou spojitost s malými bytostmi únosců, které jsou obvykle popisovány jako 100 až 120 cm vysoká stvoření.

Při jedné z regresí navíc vychází najevo, že jako malá dívka je Alice cizími bytostmi nucena starat se o jejich děti. Ty popisuje jako nesmírně odpudivé, neohrabané a zaostalé. V útlém věku je na ni také během únosů prováděno umělé oplodnění.

Oběť, se kterou se setkává současný britský terapeut John Carpenter, trpí rozvinutou fobií z panenek. Během regrese dochází odhalení, že „toto intenzivní trauma pochází ze vzpomínek na pobyt na palubě UFO s hybridními dětmi“. Jde ale o skutečné zážitky, nebo jen o podivné halucinace?