Od roku 1987 se podél břehů jezera Tanganika a řeky Ruzizi plíží stín. Obrovský stín. Mezi obyvateli Burundi tu kolují zvěsti o zabijáckém krokodýlu nilském, zjizveném monstru, které se vysmívá všem snahám o polapení. Časem dostává i jméno – Gustav.
Většinou své lidské oběti nežere, jenom je zabíjí, jako kdyby to dělal pro pobavení. Jde o zvíře z masa a kostí, nebo stvoření vládnoucí démonickými schopnostmi?
Krokodýl nilský patří k nejobávanějším a největším africkým predátorům. Víme o jedincích, kteří vyrostli víc jak šest metrů do délky a kdyby se postavili na váhu, ukázala by hmotnost přes jednu tunu. Člověk je proti takové bestii bez šance.
V Africe šíří děs odpradávna. A právě krokodýl Gustav představuje tvora, který jako by se vykradl z nočních můr a ožil v realitě. Údajně má mít v Burundi za 30 let svého řádění na svědomí přes 300 lidských životů.
Obklopuje ho pověst zabijáka, jenž možná ani nepochází z našeho světa. Jsou Afričané jen přehnaně pověrčiví, nebo se tu jiné než nadpřirozené vysvětlení nenabízí?
Legenda nebo skutečnost?
Gustav má podle místních ze zabíjení lidí zvrácené potěšení, proto často nechává zakrvácená a potrhaná těla u břehu, aniž by se jich nažral.
Jeho hrůzovláda začíná náhle koncem 80. let, stává se proslulým nejen kvůli obrovským rozměrům a krutosti, ale i jasné rozpoznatelnosti. Na hlavě má velkou jizvu, dalších několik je výrazně vyrytých do kůže.
S rostoucím počtem jeho obětí začínají i snahy o dopadení zvířecího lidožrouta. Roztřesení lovci později tvrdí, že na něj kulky vůbec neúčinkovaly, že se objevoval a zase mizel jako by to byl nějaký přízrak, zlý duch.
To už příběh o démonickém krokodýlovi zajímá celý svět a všímá si ho i francouzský herpetolog (odborník na plazy a obojživelníky – pozn. red.) Patrice Faye. Francouz se do Burundi vypraví v 90. letech, a netrvá dlouho a na zjizveného netvora skutečně narazí.
Podle místních jde o památku na výstřely vojáků, střepiny granátů a dokonce i zásah raketometem, tedy samé marné snahy o jeho zastavení.
Je to Faye, kdo dává krokodýlovi jméno Gustav, a vzhledem k tomu, že má tlamu stále plnou zubů, odhaduje jeho věk zhruba na 60 let. S dodatkem, že ještě poroste.
Zkušený odborník nabývá přesvědčení, že tvora snadno chytí, jenže Gustav není tak úplně obyčejný krokodýl.
Hon na ďábla
Faye při svém vyšetřování zjišťuje, že místní v mnoha ohledech nepřehánějí. Sám potvrzuje, že Gustave skutečně ročně zabije či sežere až desítky lidí. Ví, že nemá moc času, na přelomu milénia se nad Burundi stahují mračna občanské války.
Do míst, kde se má démon pohybovat, nastraží devítimetrové klece s kamerami a návnadami. Jenže Gustav se nenechá nachytat, na záběrech je vidět, že klec maximálně obkrouží. „Totální neúspěch.
Promenádoval se okolo, jako kdyby se nám vysmíval,“ říká k tomu Faye později. Herpetolog změní pasti, ale uvíznou v nich jen jiní, menší krokodýlové. V posledním pokusu nastraží klec s živou kozou. Druhý den je past rozbitá a koza je pryč. Co se stalo?
Nevíme, kamery podivnou shodou okolností nefungovaly, nic nenatočily. Gustav zůstává věrný své přízračné pověsti. Čas vypršel, po dvou měsících musí kvůli válce Faye Burundi opustit.
Neúspěšné lovecké snahy zveřejní roku 2004 v celovečerním dokumentu Hon na lidožravého krokodýla. Gustav je naposledy spatřen v roce 2017, od té doby o něm nemáme další zprávy. Zemřel, vypařil se, nebo stále číhá v Tanganice či Ruzizi? Nebo snad zůstane navždy nepolapitelným africkým postrachem?