Jméno Václav Havel v našem prostředí obvykle automaticky odkazuje k prvnímu porevolučnímu prezidentovi.
Nositelem téhož jména – i když v jiném pravopise – je ale i jeho dědeček Vácslav Havel (1861–1921), který zanechal svůj hluboký otisk nejen jako stavebník, ale i jako mecenáš a příznivec tajných a okultních věd.
Kdo ví, možná právě zaobírání se okultními vědami přispělo k jeho společenskému úspěchu a ve výsledku k tomu, že se jeho vnuk mohl o mnoho let později stát prezidentem.
Odkud pochází theosofie?
Mystický proud označovaný jako theosofie vznikl v 19. století působením ruské kněžky a mystičky Heleny Petrovny Blavatské (1831–1891). Spojil v sobě mnoho inspiračních zdrojů od antické filozofie přes středověkou mystiku až po východní nauky a mystéria.
Mnoho významných osobností novověkých dějin bylo příznivci theosofie – v neposlední řadě Rudolf Steiner (1861–1925), který na základě theosofie vytvořil vlastní originální systém – antroposofii.
Recept na úspěch
V profesionální rovině byl Vácslav Havel přímo ztělesněním úspěchu. V soupisu pražských obyvatel je uveden jako „inženýr, podnikatel dlažeb a zemních staveb,“ ale jenom u dláždění rozhodně nezůstává.
Tvář Prahy natrvalo ovlivnil svými pokrokovými činžovními domy.
Jako vystudovaný inženýr z pražské techniky a zároveň chytrý podnikatel začal skupovat lukrativní parcely ve městě a budovat na nich neorenesanční stavby inspirované francouzským architektem Augustem Perretem (1874–1954).
Ani u domů ale nezůstalo, protože s jídlem roste chuť – největším Havlovým projektem, který dodnes vyvolává údiv svou smělostí a rozsahem, byl pražský palác Lucerna na Václavském náměstí.
V rámci tohoto paláce měl původně být postaven i malý hokejový stadion, ale když se ukázalo, že se k tomu místo přece jen nehodí, byl projekt přepracován na společenský sál, který mnoho Pražanů zná z maturitních plesů.
Spiritistické seance
Vácslav Havel ale nezůstal jen u stavitelství. Ve svém soukromí se tajně věnoval okultním vědám, zejména theosofii.
Tato nauka byla na přelomu 19. a 20. století velmi populární a pojila se i s dalšími dobovými praktikami, například spiritismem a vyvoláváním duchů zemřelých.
Není proto divu, že Česká theosofická společnost, která mystické aktivity zastřešovala, získala po vybudování Lucerny svou kancelář právě v tomto honosném paláci.
Vácslav Havel nebyl jen bedlivým čtenářem mystických a theosofických spisů, ale sám také spiritisticky experimentoval. Pod pseudonymem Atom vydával dokonce roku 1920 spis s názvem Kniha života, který zachycoval jeho experimenty s duchovnem. Vydávala ho – jak jinak – opět Theosofická společnost.
Theosofické dědictví
Spiritistická praxe Vácslava Havla vedla i k zájmům o duchovní a humanitní vědy obecně a část této své lásky předal i svému synovi Václavu M. Havlovi, který pokračoval v rodinné tradici stavitelů a intelektuálů a v tomto duchu vychoval i svého syna a našeho prezidenta a dramatika Václava Havla (1936–2011).
Theosofické dědictví se tak otisklo navěky do dějin této země o mnoho víc, než bychom čekali. Stály snad za úspěchem Havlovy rodiny magické praktiky?