Jedinci, jejichž telekinetické schopnosti jsou testovány, se například snaží myšlenkou ovlivnit počítačový generátor náhodných čísel, rozpohybovat ručičku nefunkčních hodinek či vychýlit střelku kompasu.
Mezi více či méně úspěšnými subjekty přitom vynikají dvě jména. Osoby z různých částí světa, které v sobě údajně skrývají více nadpřirozených sil, než vědci vůbec doufali.
Tím prvním je legendární izraelský iluzionista Uri Geller (*1946) a druhou osobou je mnohem skromnější, avšak neméně nadaná Ruska Nina Kulagina (1926–1990). Tato dvojice úspěšně prokazuje své schopnosti i za nejpřísnějšího dozoru vědců. Kam až jejich síly sahají?
Zastaví srdce pohledem
Nina Kulagina není jako většina ostatních dívek. Už ve 14 letech vstupuje do Rudé armády a v tankovém regimentu se účastní bojů 2. světové války. Že ovládá paranormální síly, si uvědomí až mnohem později.
Všimne si, že se předměty kolem ní samovolně pohybují, je-li rozrušená. Ve známost vstupuje v roce 1960. Tehdy světem obletí černobílý film, na němž Kulagina pohybuje předměty na stole před sebou, aniž by se jich dotkla.
Sovětský svaz později prohlašuje, že dívčiny schopnosti zkoumalo na 40 vědců, mezi nimiž jsou dva nositelé Nobelovy ceny. Jeden z nejslavnějších experimentů probíhá v roce 1970 v leningradské laboratoři.
Tehdy prý Kulagina dokáže pouhým pohledem ovlivnit srdeční tep žáby a později její srdce úplně zastavit. Během experimentů kolem sebe údajně vytváří jakési elektromagnetické pole a působí i na přístroje. Vychýlit střelku kompasu je pro ni snadný úkol.
Používání nadpřirozených sil ji však prý velmi vysiluje a po každém pokusu trpí silnou bolestí. Když v 70. letech prodělá těžký infarkt, musejí být experimenty přerušeny. Co všechno mohli odborníci objevit, kdyby žena byla schopná pracovat se svými silami dále?

Dálkový opravář
Uri Geller je pro své údajně paranormální schopnosti znám po celém světě od roku 1973. Ochotně předvádí telekinezi všeho druhu před širokým publikem i vzdělanými vědci. Aby své schopnosti dokázal, volí poměrně neobvyklou cestu.
Rozhodne se své síly zaměřit na přístroje napříč celým světem. V létě roku 1982 ohlašuje, že bude z obchodního centra v New Yorku vysílat psychickou energii, kterou veřejnost může použít k opravě nefunkčních přístrojů.
Postačí k tomu prý Gellerova fotografie a následující postup: „Deset minut přístroj hlaďte a hovořte k němu,“ radí Uri. „Opakujte mu neustále: Pracuj! Sprav se! Pracuj! Sprav se! Nestyďte se, hlasitě na něj křičte a věřte, že se opraví.
Výsledky vás překvapí.“ A výsledky jsou ohromující! Po uskutečnění experimentu se ozve mnoho lidí, kterým se podařilo uvést do chodu dávno nefunkční přístroje. Přispěly k tomu Gellerovy zvláštní síly?

Dokáže to každý?
Gellerovým věčným pronásledovatelem je kanadsko-americký iluzionista James Randi (*1928). Ten se sice rovněž živí jako kouzelník, zároveň však intenzivně bojuje proti lidem, kteří si přisuzují nadpřirozené síly.
„Podle mě Geller zneucťuje řemeslo, které já provozuji,“ tvrdí a dodává, že sám dokáže zopakovat jakýkoliv z Gellerových „zázraků“.
Aby podložil své prohlášení, posílá svého asistenta, který se má v jednom rozhlasovém vysílání vydávat za muže s psychokinetickými schopnostmi.
Asistent se ujímá své role a žádá posluchače, aby zavolali zpět, pokud se jim během jeho telekinetického působení přihodí něco nadpřirozeného. Netrvá dlouho a telefony se zběsile rozdrnčí.
„Zrcadla pukala, kočky šílely, žárovky explodovaly, na oknech se objevovaly praskliny, klimatizace a lednička přestaly fungovat,“ líčí spisovatel Simon Welfare spoušť, kterou údajně způsobily neexistující schopnosti Randiho asistenta.
„Toaletní papír spadl z ruličky a někde v dosahu rozhlasového vysílání MWCA v New Yorku začal kýchat kokršpaněl a rozbilo se prasátko, z něhož se do noci vysypal poklad drobných mincí.“ Je tedy vše jen otázkou lidské důvěry?