Když v roce 1812 do Moskvy vstoupí Napoleonova armáda, najde město zcela prázdné. Vzápětí jej navíc pohltí požár, který z neznámý příčin vzniká na různých místech Moskvy. O tom, co mohlo být příčinou požáru se dodnes vedou spory.
Některé teorie dokonce zmiňují možný jaderný výbuch. Do první atomové bomby přitom tehdy zbývá 133 let.
Pokud existuje bitva, která nemá vítěze ale jen samé poražené, pak je to bitva u Borodina, která se odehrává 7. září roku 1812. Jde o největší a nejkrvavější jednodenní bitvu napoleonských válek, z níž sice francouzská strana vychází jako vítěz, avšak za cenu, kterou by nikdo platit nechtěl.
Na začátku tažení proti Rusku francouzská armáda čítá téměř 700 000 mužů, domů se jich vrátí sotva desetina a napoleonská éra spěšně spěje ke svému trpkému konci. Za vše může právě krvavé vítězství u Borodina a události následující bezprostředně poté.
Když týden po bitvě armáda pod vedením geniálního vojevůdce císaře Napoleona I. Bonaparte (1769–1821) přichází do Moskvy, nachází město zcela prázdné.
Armáda je na ústupu, na dohled nejsou žádní carští úředníci, kteří by žádali o mír, ani zásoby potravin či proviantu, které by francouzské vojáky odměnily za jejich dlouhý pochod.
Těsně po půlnoci navíc ve městě vypuká rozsáhlý požár a Napoleonova mohutná armáda zůstává bez jakýkoliv prostředků k přežití nadcházející ruské zimy. Právě onen zničující požár stojí v centru debat. Kdo ho založil? A jak s ním souvisí následná tajemná choroba vojáků?
Moskva v plamenech
Napoleon si původně plánuje, že město obsadí, přezimuje zde a dříve nebo později donutí vládnoucí muže ke kapitulaci. Místo toto už o čtyři dny později Moskvu opouští.
Téměř okamžitě po příchodu francouzského vojska totiž začínají na různých místech Moskvy vznikat obrovské požáry, které se následně spojují do jedné nezastavitelné ohnivé masy a pohltí vše, co stojí v cestě.
Zničené město už Francouzům nejsou k žádnému užitku a tak se rezignovaně dávají na ústup. Kdo za požárem stojí, zůstává nejasné.

Podle jedné teorie to byli sami Francouzi, favorizované verze události naopak tvrdí, že jde o dílo ruských sabotérů.
Jenže při požáru lehne popelem asi 60 procent městské zástavby, což znamená, že velká část z tehdejších 270 tisíc obyvatel, kteří se stáhli do bezpečí mimo město, se nemá kam vrátit. Byli by moskevští schopni nechat shořet vlastní domovy? Existuje ještě jedno poněkud bizarní vysvětlení.
Podivná nemoc
Úzká skupina badatelů se domnívá, že požár Moskvy je ve skutečnosti důsledkem jaderného výbuchu. A dokonce pro svá tvrzení překládají několik zajímavých argumentů.
Vedle nevídaného rozsahu škod, který je skutečně s explozí atomové bomby srovnatelné, vyzdvihují například výpovědi očitých svědků, podle nichž prý oblohu protnul oslnivý záblesk a nad městem se objevilo druhé slunce, jehož sálavá energie v jednom jediném okamžiku zapálila město.

Ve prospěch nukleární teorie překvapivě hovoří i podivná nemoc, která francouzské vojáky po pobytu v Moskvě postihuje. Projevuje se vypadáváním vlasů a hnisavými boláky po celém těle. To přece nápadně připomíná nemoc z ozáření! Nebo by snad podobné příznaky mohl způsobit i obyčejný požár?