Středověkým městečkem Hameln v Dolním Sasku se nesou libozvučné tóny. Zatímco většina místních obyvatel sedí v kostele, okolními ulicemi obchází krysař a hraje na svou píšťalu. Děti vybíhají ven a jako uhranuté se vydávají za onou omamnou hudbou.

Krysař je pomalu vyvádí z města a míří k nedaleké řece, kde se je chystá utopit…

Ze zatažené oblohy se snáší déšť a klepe na okna hamelnských domů. Zdejší špinavé ulice se rázem proměňují v odpornou zapáchající stoku. S čistotou si totiž nejen zdejší lidé nedělají příliš velké starosti.

Ve středověku je zvykem vylévat splašky a odhazovat vše nepotřebné z oken. Není proto divu, že se ve městě roku 1284 notně přemnoží krysy. „Něco bychom s tím měli udělat,“ řeknou si radní a najmou si krysaře, jemuž za vyřešení problému slíbí tučnou odměnu.

Ten pak vytáhne svou kouzelnou píšťalu, zaduje na ni a odvede omámené krysy z města ven. Když se však vrátí pro slíbenou odměnu, radní mu ji odmítnou vyplatit. Krysař se proto rozhodne krutě se jim pomstít a odvede všechny hamelnské děti.

Tedy alespoň podle legendy. Může mít reálný základ? Podle řady historiků ano!

Vláká je do jeskyně?

Hrůzostrašný příběh zasáhne město natolik, že se ho jeho obyvatelé rozhodnou zvěčnit ve zdejším kostele. Okolo roku 1300 nechají vytvořit skleněnou mozaiku, na níž je vyobrazeno několik dětí obklopujících pestrobarevného krysaře.

Umělecké dílo je však okolo roku 1660 zničeno. Nejstarší dochovanou zmínku o krysaři tak dnes nalezneme v Lüneburském rukopisu.

„Léta páně 1284, na den Jana a Pavla bylo 26. června jistým pištcem, oblečeným ve všech barvách, odvedeno 130 dětí pocházejících z Hamelnu,“ píše se v něm. Co přesně se však s dětmi stane, středověký manuskript z 15. století neuvádí. Variant je hned několik.

Podle té nejčastěji zmiňované, odvede krysař děti k řece Vezeře, kde je utopí. Setkat se však můžeme i s verzí, podle níž ukryje krysař hamelnské ratolesti v jeskyni.

Vydají se na křížovou výpravu

Desetiletý pastýř Mikuláš stojí jako opařený. Je rok 1212 a právě se mu zjevil anděl. Vyzval ho, aby shromáždil co nejvíce dětí a vydal se s nimi do Svaté země. Mikuláš neváhá a začíná verbovat malé vojáky napříč celým tehdejším Německem.

Nakonec se mu jich podaří sehnat snad až 20 000. Pak zamíří přes alpské vrcholky do Itálie, odkud chce se svojí armádou odplout do Jeruzaléma. Je možné, že se výpravy účastnily také děti z Hamelnu? Vyloučit to úplně nemůžeme.

K dětskému křižáckému tažení však dojde už v roce 1212, tedy více jak 70 let před hamelnskou tragédií. Existuje také vysvětlení, že děti neodvedl krysař, ale podlehly moru, či jiné smrtelné chorobě. To se však nezdá jako příliš pravděpodobné.

Odejdou do Transylvánie?

Mše pomalu končí a lidé vycházejí z kostela ven. Vše je podivně klidné. Ulice jsou prázdné a mrtvé. „Děti jsou pryč,“ zděsí se Hamelnští. Podle dnešních historiků si však pro ně nepřijde krysař, ale takzvaný lokátor.

Ve 13. století totiž dochází ke kolonizaci východní Evropy a Balkánu německy mluvícím obyvatelstvem. Lokátor je tehdy osoba, která děti, respektive mladé lidi okolo šestnácti let, verbuje a následně odvádí daleko od domova, kde zakládají vesnice a městečka.

Hameln zřejmě jeden takový v roce 1284 navštívil. Kam však děti odvedl, není jasné. Podle německého historika Wolfganga Wanna na Moravu, kde s nimi založil vesnici Hamlíkov.

Mělo se tak prý stát na základě rozhodnutí olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku (†1281), který původně pocházel z okolí Hamelnu.

Často zmiňovaná je také varianta, podle níž s nimi lokátor došel až do Transylvánie, jak se domnívá kupříkladu americký profesor Wolfgang Mieder (*1944). Naštěstí se tak zdá, že děti na rozdíl od legendy nezemřely v řece Vezeře, ale kdesi se spokojeně usadily.