Život někdy kopíruje umění. Jde v takových situacích o náhodu, osud, či cílenou realizaci dle předlohy? Většinou nevíme. A stejně tak tomu je i v případě záhadného úmrtí největšího fanouška Sherlocka Holmese.

Jde o příběh, který jako kdyby vypadl z knihy vypravující zážitky legendárního detektiva z Baker Street.

V srpnu 2004 vyráží policie dveře od bytu Angličana Richarda Lancelyna Greena (1953–2004).

Zkušeným mužům zákona se v tu chvíli naskýtá pohled, jaký se běžně nevidí – smrt za použití garoty, popravčího nástroje kdysi úřadujícího hlavně ve španělských a portugalských koloniích.

Jde o princip, kde se za pomoci pomalého utahování kovového kruhu či šroubů dosáhne udušení odsouzence. S podobným případem se britští policisté setkali za předchozích 30 let pouze jednou, přesto je verdikt jasný.

Green si kolem krku omotal tkaničku od bot a tu postupně otáčením dřevěné lžíce utahoval. Jasná, byť velice bizarní, sebevražda. Jenže tu něco nehraje!

Kdo po něm jde?

Richard Lancelyn Green je velice společenský člověk. Jedná se o největšího experta na dílo skotského spisovatele Arthura Conana Doylea (1859–1930), jehož navždy proslavily knihy o dobrodružstvích věhlasného detektiva Sherlocka Holmese.

V období před svou smrtí se ale Green začíná chovat divně. Tou dobou se dostává do sporu ohledně nově objevených, nikdy nezveřejněných Doyleových dopisů.

Ty mají být prodány v aukci, s čímž se Greene, majitel obrovské sbírky veškerých knih a materiálů jakkoliv spojených s Doylem, těžko smiřuje. Snaží se tomu zabránit, ale žije ve strachu. S přáteli hovoří jen mimo svůj byt, protože je prý odposlouchávaný.

Tvrdí, že ho pronásleduje nějaký Američan, že mu neustále volá domů a nechává mu extrémně výhružné vzkazy. Nejděsivější část ale teprve přichází. Jsme těsně před zjištěním Greenovy hrozivé smrti.

Když se mu jeho známí snaží dovolat, místo klasického záznamníku se vzkazem slyší hlas s americkým přízvukem, který jim oznámí, že Green není dostupný.

Doyleova kletba se připomíná

I přes znepokojivé okolnosti policie případ skutečně uzavírá jako sebevraždu. K pochybení dochází hned v úvodu, kdy nejsou přivoláni experti na vraždy.

Jejich čas přijde až později, kdy už je ale místo činu poznamenané prací policistů a některé důkazy možná i pryč v nenávratnu. Lidé, kteří Greena znali, se shodují, že vůbec nebyl typem člověka, který by mohl mít sebevražedné sklony.

Navíc po sobě nezanechal ani žádný dopis na rozloučenou, což je u autora mnoha knih o Holmesovi a Doyleovi také zvláštní. V jeho pokoji se také nachází lahev z poloviny vypité whiskey, přičemž Greene sám byl zapřisáhlým milovníkem vína.

Veřejnosti neunikne skutečnost, že nezvyklý způsob smrti připomíná jednu z Doyleových povídek, Záhadu na Thorském mostě. Rozloučil se tedy Greene takto teatrálně se světem, v duchu svého idolu? A zbývá i poslední, nadpřirozená možnost.

Říká se, že předčasně a za podivných okolností zemřelo hned několik lidí blízkých A. C. Doyleovi, jejichž skon bývá přisuzován tzv. Doyleově kletbě. Zařadil se k nim skrze svůj neskonalý obdiv i Lancelyn Green?

Jeho smrt zůstává záhadou, kterou by mohl rozluštit jedině skutečný Sherlock Holmes.