Anežka Přemyslovna je dnes vnímána jako jedna z našich předních národních světic. Narodila se asi roku 1211 jako dcera Přemysla Otakara I. Již v dětství byla zasnoubena Boleslavu Polskému, který však zemřel, když byla Anežka ještě dítě.

Výchovy se jí nakonec dostalo z kláštera v Doksanech. Později žila u rakouského dvora, nakonec se ve dvaceti letech vrátila do Prahy a plně se oddala náboženskému životu, když jí její bratr král Václav I. oficiálně povolil stát se řeholnicí.

Anežka pak založila klášter menších bratří a jeho ženskou větev řádu sv. Kláry.

Pouhé legendy, nebo skutečnost?

Anežka byla celý život známa svou laskavostí a zbožností. Její osoba je obestřena celou řadou legend a pověstí, z nichž některé jsou zcela jistě založeny na pravdě.

První známá zaznamenaná událost se váže k době, kdy se vlády ujal Přemysl Otakar II., který si své tety velice vážil. Před osudnou bitvou na Moravském poli se šel s tetou rozloučit. Ta však již tušila neblahý konec a ihned se za svého krále začala modlit…

Tragická vize

Když 26. srpna 1278 v ambitu kláštera konaly jeptišky prosebný průvod, Anežka se náhle zastavila, zbledla a oči se jí obrátily v sloup. ,,Právě jsem viděla bojiště a na něm zohavenou mrtvolu Přemysla Otakara, viděla jsem ho, jak ho odnášejí.

Češi již nemají krále!“ Teprve za několik dní se tragická Anežčina zpráva skutečně potvrdila…

Zázračná uzdravení

Anežka údajně konala posmrtné zázraky. Traduje se legenda o tom, že když měla manželka Václava II. Judita těžce nemocné dítě, nechala ho přenést do kláštera sv. Anežky, položit na hrob světice – a dítě se záhy uzdravilo.

Jindy prý měly sestry přikrýt Anežčiným pláštěm tělo těžce nemocné sestry a ta byla náhle uzdravena. Takových pověstí o zázračných vyléčeních se zachovala celá řada.

Ztracené ostatky…

Dnes ale nevíme, kde se ostatky sv. Anežky nacházejí. Od 15. století je však s těmito ostatky spojeno proroctví, které předpovídá, že v české zemi nastanou klidné a šťastné časy, až obyvatelé Anežčino tělo objeví…