Představte si mocnou civilizaci, která ovládala rozsáhlé území Střední Ameriky, stavěla gigantické pyramidy, propracovala se k úžasným astronomickým znalostem a vytvořila složité písmo. A pak, kolem 9. století n.
l., její velká města začala pustnout, monumentální stavby přestaly vznikat a obyvatelstvo se rozprchlo. Co způsobilo náhlý úpadek a zmizení klasické mayské civilizace?
Byla to environmentální katastrofa, válka, nemoc, nebo něco, co dodnes nedokážeme plně pochopit? Ponořte se s námi do jedné z největších archeologických záhad.
Civilizace Mayů, která vzkvétala v oblasti dnešního jižního Mexika, Guatemaly, Belize, Salvadoru a Hondurasu, dosáhla svého vrcholu během klasického období (cca 250–900 n. l.).
V té době Mayové budovali obrovská ceremoniální centra s chrámy, pyramidami a paláci, vytvářeli složité kalendáře a hieroglyfické písmo, a jejich astronomické a matematické znalosti byly na svou dobu výjimečné.
Města jako Tikal, Calakmul, Palenque a Copán byla domovem desetitisíců lidí a představovala centra mocných království.
A pak, relativně náhle, v průběhu 9. století n. l., začal úpadek. Velká mayská města v nížinných oblastech byla opuštěna, stavba nových monumentů ustala, populace se drasticky snížila a politická struktura se rozpadla.
Když o několik staletí později do oblasti dorazili Španělé, nalezli už jen pozůstatky kdysi majestátních měst pohlcených džunglí. Nebylo to však úplné zmizení – mayský lid a jeho kultura přežili v jiných oblastech, ale zlatý věk velkých měst skončil.

Proč se to stalo? Vědci se desítky let snaží najít odpověď a existuje několik hlavních teorií, které se vzájemně nevylučují:
Dlouhodobé sucho a změna klimatu: Jedna z nejsilnějších a nejvíce podporovaných teorií. Analýzy sedimentů a stalagmitů naznačují, že oblast Mayských nížin zažila v období kolapsu několik desetiletí trvající, intenzivní sucho.
Mayská města silně závisela na dešťových srážkách a systému vodních nádrží. Dlouhodobý nedostatek vody mohl vést k neúrodě, hladomoru, nedostatku pitné vody a následnému opuštění měst, protože lidé hledali přežití jinde.
Vykácení lesů a degradace životního prostředí: S růstem populace Mayové káceli obrovské plochy lesů pro zemědělství (především pěstování kukuřice), stavební materiály (vápno na stavbu chrámů a paláců vyžadovalo obrovské množství dřeva) a palivo.
To vedlo k erozi půdy, snižování úrodnosti a poklesu vodní hladiny, čímž se zhoršovaly dopady sucha. Mayové si tak sami podkopali ekologickou základnu svého přežití.
Války a vnitropolitické konflikty: Archeologické důkazy ukazují nárůst válečných konfliktů mezi mayskými městskými státy v pozdním klasickém období.
Zvyšoval se počet opevnění, objevují se masové hroby a nápisy často oslavují válečná vítězství a zajímání nepřátelských králů. Neustálé válčení mohlo vyčerpat zdroje, destabilizovat region a přispět k rozpadu centrální moci a opuštění měst.
Nemoci a epidemie: Ačkoli pro to chybí přímé archeologické důkazy, rozšíření nějaké neznámé nemoci nebo série epidemií mohla drasticky snížit populaci a oslabit civilizaci natolik, že se už nedokázala zotavit.
Přelidnění a selhání zemědělství: Prudký nárůst populace ve městech a jejich okolí mohl přesáhnout únosnou kapacitu zemědělství, které již nedokázalo uživit všechny obyvatele. Nedostatek jídla by pak vedl k sociálním nepokojům a migraci.
Selhání politického systému a náboženská deziluze: Někteří vědci naznačují, že mayský systém vlády, založený na božských králích, mohl být podlomen neúspěchem těchto králů zajistit déšť a prosperitu v obdobích sucha.
To mohlo vést k nárůstu nedůvěry a vzpourám.

Dnes se vědecká komunita přiklání k názoru, že nešlo o jedinou příčinu, ale o kombinaci faktorů – komplexní interakci mezi klimatickými změnami, environmentální degradací způsobenou člověkem a sociálně-politickými problémy.
Sucho a vyčerpání zdrojů mohly vést k válečným konfliktům a hladomoru, což nakonec způsobilo masivní migraci a kolaps centrální moci.