Pro jeho ručně vyrobený kožený kabát se mu říkalo Leatherman. Obcházel stále stejnou cestou mezi řekami Connecticut a Hudson a každých pět týdnů se vrátil do výchozího bodu. Spal v jeskyních a s nikým nemluvil.
Proč neúnavně chodil stále dokola více než třicet let? A jaké bylo jeho skutečné jméno?
„Místo posledního odpočinku Julese Bourglaye z Lyonu ve Francii.
Kožený muž v letech 1858–1889 pravidelně chodil trasu 365 mil přes Westchester a Connecticut od řeky Connecticut k řece Hudson a žil v jeskyních.“ Tato slova byla ještě nedávno napsána na hrobě tuláka, který v druhé polovině 19. století fascinoval Ameriku.
Přestože o něm byly napsány stovky novinových článků a později dokonce řada vědeckých studií, vystihuje tato věta téměř vše, co o něm dokážeme s jistotou říci. Je ovšem nepřesná.
Místo původu, ani jméno muže, který v hrobě spočinul, ve skutečnosti nikdo nezná. Jeho zjev by dnes kdekoho vyděsil.
Ve své době se však stává součástí tamního koloritu, a přestože tuláctví bylo jindy trestáno vězením, Koženého muže ve městech po trase, kterou obejde každých 35 dnů, vítají s úsměvem.
Pro svou tajemnou minulost, neznámé jméno a podivný způsob života, k němuž se uchýlil za neobjasněných okolností, se stává živoucí legendou. A ještě dnes, 180 let poté, co poprvé vyrazil na cestu, si všichni kladou stejnou otázku. Kdo vlastně byl Kožený muž?
Postava jako z hororu
Když o něm noviny začínají psát, je tento tulák už nějaký čas předmětem zvědavosti a do jisté míry také obdivu. Zarostlý, špinavý muž, každých pět týdnů dokončí svůj 587 kilometrů dlouhý okruh.
Cestou se zastaví ve městě, aby si doplnil zásoby, a místní ho už obvykle čekají s drobnými dary či připraveným jídlem. Žije převážně z toho, co dostane od ostatních. Ačkoliv nikdo netuší, jak nebo čím si vydělává, vždy u sebe má také peníze.
Dost na to, aby si nakoupil potraviny, alkohol, tabák či oblíbený dort. Leathermana lze bezpečně poznat podle jeho nezaměnitelného oděvu, podle kterého dostal i své jméno.
Nosí kožený kabát, kalhoty, klobouk a ruksak, které si sám vyrobil z vyhozených kožených bot. Zatímco jeho vlastní boty jsou vyřezané ze dřeva. Odhaduje se, že jen jeho kabát mohl vážit kolem 27 kilogramů! Proč to vlastně dělá? A proč se místní tolik zajímají o zjevně bláznivého tuláka?
Tajemstvím rozjitřená fantazie lidí muži přiřkla i mnoho dalších vlastností a příběhů, z nichž většina jsou jistě pouhé mýty. Jeden z těch oblíbených tvrdí, že jako mladík se zlomeným srdcem odešel z Francie a začal se toulat Amerikou.
Jiní ho mají za vojáka, dezertéra či dokonce uprchlého zločince. Pravdou však zůstává, že vždy působil spíše jako neškodný podivín. Kožený muž téměř nemluví. Když musí, dorozumívá se posunky, mručením a v krajním případě lámanou angličtinou.
Za to prý mluví plynně francouzsky a také modlitební knížka, kterou nosí při sobě, je psaná ve francouzštině. Mnozí se proto domnívají, že přišel z Kanady či Francie. Žádné doklady při sobě ale nenosí. Jeho identita tak zůstává neznámá a kontroverzní.
Kdykoliv je někým dotazován na svou minulost, odmlčí se a již nepromluví. Zná ji vůbec on sám, nebo snad při nějakém neštěstí ztratil paměť a byl tak donucen strávit zbytek života jako tulák beze jména?
