Čtrnáctiletá dívka leží v nemocnici napojená na přístrojích. Od narození je vážně nemocná. Na svět přišla o pět týdnů dříve a zdravotní komplikace ji provází do konce jejích dní. Ale možná na ně nebyla tak úplně sama.

Zrovna když už doktoři i rodina ztrácí veškerou naději, jsou svědky něčeho neuvěřitelného.

Charlotte je nejlidnatějším městem amerického státu Severní Karolína. Právě ve zdejší nemocnici leží v listopadu 2008 Chelsea Banton (1993–2015). Od narození postižená, těžce zkoušená dalším ze zápalů plic, na něž je tolik náchylná.

Tentokrát je situace opravdu vážná – oboustranný zápal plic, pneumotorax, infekce stafylokokem, kolabující ledviny. Chelsea téměř nedýchá, její stav se dlouhodobě nelepší, naopak.

Colleen Banton, matka nemocné dívky, dochází k nejtěžšímu možnému rozhodnutí, jaké může rodič udělat – nechává své dítě odpojit od přístrojů. V tu chvíli už nejspíš ani v žádný zázračný zvrat nevěří.

Lékaři Chelsea sundají kyslíkovou masku, smířeni s vědomím, že sama to neudýchá. V tu chvíli se v sesterně spustí povyk. Na záběrech bezpečnostní kamery vidí, že na chodbě u pokoje dívky jasně září světlo připomínající anděla!

„Běželi jsme hned pro maminku Chelsea, ať se na to jde podívat. Bylo to tam celou dobu během těch nejkritičtějších okamžiků,“ vzpomíná zdravotní sestra Bevin Hemby. O necelou hodinu později Chelsea dýchá sama, lékařský personál je v šoku.

Ještě nikdy neviděli, aby se dítě z tak beznadějné situace zotavilo tak rychle. Mohl k tomu skutečně pomoci anděl?

Ještě nebyl ten správný čas?

Průzkumy z let 2007 a 2011 ukázaly, že na existenci andělů věří skoro 70 % Američanů. 53 % z nich tvrdí, že s nimi mají i osobní zkušenost, že jimi byli zachráněni před nebezpečím.

Když se zaměříme pouze na nevěřící, 20 % z nich si také myslí, že jim andělé někdy v životě pomohli. To jsou opravdu vysoká čísla. Po zkušenosti z nemocnice o reálnosti andělů nepochybuje ani Colleen Banton. „Na tom monitoru jsem viděla anděla.

Byla tam křídla, jasná silueta celé postavy. Je to pro naši rodinu požehnání, je to zázrak,“ říká s pláčem v prosinci 2008 pro americký deník Today.

„Pomyslela jsem si, že buď přišel, aby ji odvedl do nebe, nebo aby ji pomohl cítit se lépe.“ Dojetí maminky vycítí i Chelsea, která se v tu chvíli také rozpláče. Je těsně před Vánoci, 25. prosince ji čekají také 15. narozeniny. „Bude to hodně výjimečná oslava.

Už vím, že v životě nemáme nic jisté, vážím si každé vteřiny, kterou spolu můžeme být,“ dodává Colleen. Tehdy se bojí, že navzdory zázračnému zlepšení to pro její nevyléčitelně nemocnou dceru může být poslední oslava.

Chelsea těch narozeninových dortů nakonec bude mít ještě šest, než v lednu 2015 její plíce definitivně vypoví službu. Vděčí za šest let života navíc andělovi?

Kdo jsou andělé?

Skeptikové namítají, že mohlo jít jen o odraz slunečního světla, ale na spoustu lidí si s tím nepřijdou. „Myslím, že andělé existují.

Chrání nás, chodí mezi námi, přinášejí nám naději,“ říká k případu reverendka Suzan Johnson Cook (*1957), podle níž jsou andělé božími posly. Čísla hovoří jasně, mnoho jejích amerických spoluobčanů s ní souhlasí. Jinde ve světě to ale tak jednoznačné není.

V Kanadě, Austrálii a Velké Británii celková víra v okřídlené bytosti z nebes nepřesahuje 40 %. Židovský rabín Irwin Kula (*1957) vnímá anděly spíše jako metaforu pro nevysvětlitelné zázraky, které život někdy přináší.

V příběhu Bantonových nachází ještě hlubší poselství. „Anděl pro vás může být člověk, který se objeví ve chvíli nejvyšší nouze a pomůže. Nebo máte špatný den, přiběhne k vám dítě, usměje se na vás a vy se rázem cítíte lépe. Ale otázka zní:

Usmál se na vás anděl, nebo to bylo dítě?“ ptá se. Jakou odpověď byste mu dali vy?