Případ, který i po více než padesáti letech zůstává obestřen tajemstvím a dodnes nedává spát norským kriminalistům i záhadologům po celém světě. V roce 1970 bylo v odlehlém norském horském údolí objeveno tělo ženy, které vyvolalo více otázek než odpovědí.

Na místě se našlo několik předmětů, které by člověk v drsných horách rozhodně nečekal, a další pátrání případ jen víc a víc zamotalo. Kdo tato záhadná žena byla, proč zemřela a co skrývala? Proč ji nikdo nikdy nehledal?

Příběh Ženy z Isdalu je dodnes jednou z největších nevyřešených kriminálních záhad Norska, která nepřestává fascinovat a provokovat svou spletitostí a nedostatkem jasných odpovědí.

Horskému údolí Isdalen poblíž norského Bergenu se právem říká Údolí smrti. V roce 1970 udělalo své přezdívce skutečně čest. Dvěma dívkám na výletě s otcem se tam naskytl pohled, na který asi jen tak nezapomněly.

Mezi velkými kameny leželo na zádech částečně spálené lidské tělo se skrčenými pažemi, vytrčenými dopředu. Scéna byla děsivá a naznačovala, že se odehrálo něco velmi neobvyklého.

Přivolaní policisté zjistili, že šlo o ženu, která rozhodně nebyla vybavená na výlet po horách.

To byl první z mnoha podivných detailů. V její blízkosti našli mimo jiné oblečení do města, šperky, několik plastových lahví a poničený deštník. Na místě byly stopy benzinu, což naznačovalo, že tělo bylo z nějakého důvodu zapáleno.

Nejznepokojivější však bylo, že cedulky na ženině oblečení byly pečlivě odstraněné a vybroušené byly i značky na láhvích. Někdo se velmi snažil ztížit identifikaci.

Bergenem případ otřásl. A brzy se ukázalo, že je podivnější, než kdo tušil. V úschovně na nádraží se našly ženiny kufry – i z věcí v nich byly odstraněny jakékoli značky výrobců a kromě otisku prstu na brýlích tam nebylo nic, co by pomohlo k identifikaci.

To jen potvrdilo, že žena zřejmě nechtěla být identifikována, nebo se někdo snažil její identitu utajit. V kufrech se také nacházely dvě paruky a list, popsaný podivnými kódy.

Nejdůležitějším předmětem se stala taška z obchodu s obuví – prodavač si vzpomněl, že před časem prodával holínky elegantní, dobře oblečené tmavovlasé cizince. Policii její stopa zavedla do blízkého hotelu, kde se žena zapsala jako Fenella Lorch. Problém však byl, že jméno bylo falešné.

Tady se z případu stává skutečné drama. Zjistilo se, že žena měsíce cestovala po Evropě, přičemž při registraci v hotelech využívala několik různých jmen a udávala jiná místa původu. Zapisovala se v němčině, přestože to nejspíš nebyl její rodný jazyk.

Její skutečný původ zůstával záhadou. Policie po čase rozlouskla i „šifru“ z kufru – kódy označovaly data a místa ženina pobytu, což ukázalo na rozsáhlé cestování a pečlivé plánování.

Svědkové z hotelů popisovali, že vypadala exoticky, hovořila lámanou angličtinou a čas od času se setkala s nějakým mužem, nikdy ale na veřejnosti nemluvili.

Jeden svědek ji prý zahlédl v horách v doprovodu dvou mužů i před její smrtí, což naznačovalo možnost, že nebyla v Isdalenu sama.

Z výsledků pitvy vyšlo najevo, že neznámá spolkla v několika dávkách asi 60 prášků na spaní, ty se jí ale nestihly vstřebat do krve a zemřela na udušení kouřem.

Policisté, čelící tlaku a nedostatku jasných důkazů, pak případ možná až příliš rychle uzavřeli jako sebevraždu. Nicméně spousta otázek zůstala nezodpovězena: Kdo ale neznámá žena byla? A proč ji nikdo nikdy nehledal?

Tyto nezodpovězené otázky vedly k celé řadě teorií. Podle jedné, která se stala velmi populární, šlo o tajnou agentku, která se během studené války zajímala o látky, využitelné pro jaderné technologie.

Norsko bylo v té době strategicky důležitou oblastí s rozvinutým jaderným výzkumem a blízkostí Sovětského svazu.