Snad každý člověk už někdy slyšel, že za všechno zlo světa mohou ilumináti. Tato konspirační teorie je dnes pro mnoho lidí spíše otřepanou frází než něčím, o čem bychom měli přemýšlet. Je to jen moderní mýtus, nebo se za ním skrývá zrnko pravdy?

Jak to je ale doopravdy? Existovali nebo existují legendární ilumináti, kteří údajně tahají za nitky světového dění?

Ponořme se do historie a odhalme skutečný příběh jedné z nejproslulejších tajných společností, která i po staletích dráždí fantazii konspiračních teoretiků.

Mytická moc a skutečný původ: Kde se vzali Ilumináti?

Ilumináti mají být podle nejrůznějších teorií v podstatě za vším. Mají ovlivňovat všechny velké státy, nadnárodní korporace i mediální domy. Své lidi prý mají ve vládách, významných institucích ze všech oblastí či v důležitých mezinárodních médiích.

Ilumináti mají mít prakticky neomezenou moc, finanční prostředky i páky na nejrůznější důležité osoby. To všechno proto, aby mohli nadále ovlivňovat směřování světa.

Mají mít na svědomí rozpoutávání válek (bývá jim přisuzováno třeba zosnování atentátu, který začal první světovou válku), teroristické činy (třeba ten z 11. září 2001 v New Yorku) nebo katastrofy (údajně stojí za mnohými pády letadel a bizarní teorie jim přisuzují i zemětřesení či vlny tsunami).

Tyto domněnky vytvářejí obraz všemocné, zlověstné organizace, která skrytě řídí osud lidstva.

Jak už to ale bývá, pravda bude mnohem jednodušší a ve skutečnosti i méně ďábelská. Kde se tedy ilumináti vlastně vzali a jaké byly jejich skutečné cíle? Všechno to začalo v roce 1776 v bavorském Ingolstadtu.

Právě tam založil bývalý jezuita a učenec Adam Weishaupt tajný spolek (někdo by možná řekl přímo sektu), jehož hlavním cílem byla podpora racionálního poznání, zničení veškerého náboženství a odklon od monarchistického uspořádání Evropy.

Slovo ilumináti jako označení spolku není zvoleno náhodou. Pochází totiž z latinského slova pro „osvícení“ (illuminatus), což odkazovalo na jejich snahu o šíření rozumu a osvěty ve společnosti, která byla v té době ovládána dogmaty a absolutistickou mocí.

Přísná pravidla a slavní členové: Skutečná podstata řádu

Celý spolek se ovšem nevymezoval jen proti tmářství a minulosti, ale i proti jiným tajným společnostem – především pak proti zednářským a rosenkruciánským lóžím, které považoval za příliš konzervativní nebo mysticky zaměřené.

Sám Weishaupt se přitom netajil tím, že by ve svých plánech rád zašel ještě dál. Spekuloval o nastolení vlády jediné – rozumem a poznáním řízené – moci, která zajistí dobrý život všem lidem.

Tato utopická vize měla být dosažena prostřednictvím přísné disciplíny a kontroly. Nebezpečné myšlenky chtěl docílit přísným řádem a pravidly, která mezi ilumináty zavedl.

Členové tak byli vedeni k tomu, aby na sebe navzájem dohlíželi, nahlašovali své prohřešky a celkově aby žili výhradně v duchu osobního rozvoje a ctnosti.

Tento systém vnitřní kontroly měl zajistit, že členové zůstanou věrní ideálům řádu a nebudou ohrožovat jeho tajnost.

V jednu chvíli se zdálo, že by se ilumináti mohli stát po zednářích další velkou společností s tajnými pravidly.

Ostatně v jednu chvíli se jim podařilo rozrůst do několika dalších zemí a počet jejich členů překročil 2000. K nejslavnějším známým iluminátům té doby patřil třeba slavný německý spisovatel a politik Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832) nebo jeho neméně známý kolega Friedrich Schiller (1759–1805). Jejich účast dodávala řádu na prestiži a naznačovala jeho intelektuální ambice.

Konec řádu a zrození mýtu: Zákaz, rozpad a přetrvávající legenda

Jenže pak se skutečné cíle a záměry iluminátů začaly probírat na nejvyšších místech, což vedlo k zákazu činnosti a nabírání členů ze strany bavorských úřadů.

Státní orgány a církev viděly v radikálních myšlenkách iluminátů hrozbu pro stávající společenský a politický řád. Na rozdíl od zednářů se iluminátům nepovedlo zůstat v utajení a tlak ze strany církve a států spolku nakonec zlomil vaz.

Jejich spisy byly zabaveny, členové pronásledováni a sám Weishaupt byl donucen se řádu zříct. Organizace se tak oficiálně rozpadla v roce 1785, tedy pouhých devět let po svém založení.