Mrakodrapy, titáni mezi stavbami jsou skutečnou chloubou lidského stavitelství. K některým se však vážou i mnohé tragické události a, jak už to bývá, také záhady s nimi spojené.

Tokijská věznice Sugamo je na nohou. Vězni nevraživýma očima pozorují dozorce, kteří si přišli pro jednoho z nich – komunistického špióna Richarda Sorgeho (1895–1944).

Poslední cesta k šibenici je dlouhá a odsouzenec během ní neřekne vůbec nic. Až v okamžiku, kdy mu je nasazena oprátka, vykřikne k přihlížejícím: „Ať žije Komunistická strana Sovětského svazu! Ať žije Rudá armáda!“.

Jeho smrt se stane symbolem hrůz, které se během 2. světové války v tomto japonském zařízení odehrávaly. Přesto trvá ještě více než 30 let, než toto místo definitivně zanikne.

V roce 1978 vyrůstá na pozemku bývalého vězeňského areálu mrakodrap Sunshine 60. Pro změnu symbol naděje a nového začátku. Jenže už během stavby někteří pověrčiví lidé upozorňují, že na místě, kde stojí, stále přetrvává temná energie smrti a utrpení. Může právě to za paranormální jevy, které se v tokijském mrakodrapu odehrávají?

Pronásledují ho temné síly?

Tokio. Město jasných světel, neonových nápisů, obřích obrazovek a budov tyčících se až k mrakům.

I mezi nimi lze dobře rozpoznat hranatý tvar slavného mrakodrapu Sunshine 60. Mrakodrapu stojícího na pozemku bývalé věznice pro disidenty, politické vězně nebo válečné zajatce, kde bylo popraveno oficiálně sedm, neoficiálně patrně ještě mnohem víc lidí.

Název Sunshine je pro stavbu vybrán záměrně, aby trochu vyvažoval ponurou auru místa. Jenže podle řady lidí se některé věci jen tak vymazat nedají.

Už samotnou stavbu provází série podivných nevysvětlitelných nehod, které nezřídka končí smrtí některého z dělníků. „Celý projekt začala provázet strašidelná pověst.

Mnozí tvrdili, že staveniště sužují neklidní duchové odsouzených z věznice Sugamo,“ uvádí americký záhadolog Brent Swancer. Navzdory všemu se stavbu podaří dokončit, tajemných incidentů však i poté dál přibývá.

Přebývá tam poltergeist?

Ačkoliv se mrakodrap rychle stává oblíbeným nákupním centrem, existuje nemálo lidí, kteří do něj odmítají chodit a kteří varují, že se v něm děje něco opravdu divného. Velká část svědků pochází z řad údržbářů.

Mnozí z nich tvrdí, že na chodbách zaslechli děsivý smích, sténání nebo bolestné výkřiky. Další spatřili podivný stín připomínající ploužící se postavu.

„Zákazníci zase hlásili pozorování děsivých tváří bez těla číhajících na odlehlých místech, jako jsou šatny nebo koupelny,“ dodává Brent Swancer. Netrvá dlouho a mezi obyvateli Tokia se začíná šířit zvěst, že se v mrakodrapu usadil zákeřný poltergeist.

Některé zákazníky prý jeho neviditelná síla dokonce srazila k zemi, jiným zase šeptal do ucha mrazivým hlasem. I dnes je tak Sunshine 60 oblíbeným cílem všemožných lovců duchů, z nichž někteří věří, že je budova prokletá.

Jsou snad duchové vězňů připoutaní k památnému kameni, který stojí vedle mrakodrapu a který jediný zbyl po zrušené věznici?