Nad travertinovým skaliskem na východním Slovensku se tyčí majestátní Spišský hrad, jedna z největších hradních pevností Evropy.

Kromě bohaté historie však návštěvníky už po staletí přitahuje i jiná věc, vyprávění o Bílé paní, tajemném ženském přízraku, který se má za měsíčních nocí objevovat na hradbách. Je to skutečnost, nebo jen legenda vzniklá v temných chodbách dávných časů?

Podle staré spišské legendy odjíždí hradní pán Filip do boje proti svému nepříteli Mikulášovi z Ľubovnianského hradu a svou malou dceru Barboru svěřuje do péče sestry Hedviky.

Ta však v té době propadne lásce k mladému pěvci Leškovi a na svěřené dítě nedává dostatečný pozor. Této chvíle využijí Mikulášovi spojenci, Barboru unesou a odvezou na nepřátelský hrad.

Když se později střetnou obě vojska, Mikuláš nechá dívku svrhnout z hradeb přímo před zraky jejího otce. Zdrcený Filip se vrací na Spišský hrad s mrtvou dcerou a Hedvika si uvědomuje, že za tragédii může její nepozornost.

Výčitky svědomí ji postupně připraví o rozum a nakonec se sama vrhne z hradních hradeb. Od té doby se prý po nocích mezi ruinami Spišského hradu zjevuje její duch.

Svědci hovoří o bílé ženské postavě, někdy dokonce bez rukou, která bloudí hradbami a vydává srdceryvný nářek. Podle pověsti jde o nešťastnou Hedviku, jež ani po smrti nenachází klid a navždy oplakává osud své neteře Barbory.

Nevysvětlitelné události

Existují svědectví návštěvníků, kteří tvrdí, že na hradě zažili nevysvětlitelné události. Někteří popisují zvláštní ženskou siluetu na hradbách, která se po několika vteřinách rozplyne ve tmě.

Jiní hovoří o náhlém poklesu teploty nebo pocitu, že je někdo pozoruje.

Slovenské záhadologické skupiny, které na hradě v minulosti prováděly noční pozorování, zaznamenaly neobvyklé světelné anomálie a nevysvětlené zvuky, žádný důkaz o skutečné přítomnosti ducha však nikdy nepřinesly.

Mnozí ale zůstávají opatrní a většinu jevů vysvětlují hrou světel, mlhou a psychologickým působením prostředí. Mohou mít pověsti, které se šíří, nějaký reálný základ? Jak se říká na každém šprochu pravdy trochu a jistý příběh mohl být inspirací.

Tentokrát ovšem vůbec jde o mnohem komplikovanější politické události probíhající na pozadí dějin.

Údajně svedla velitele

„Bílá paní“ na Spišském hradě může odkazovat k jedné skutečné historické postavě, kterou je uherská šlechtična Juliana Korponayová-Géciová (1680–1714), známá jako Levočská bílá paní.

Její pohnutý osud se odehrál v období stavovských povstání na přelomu 17. a 18. století. Juliana byla dcerou kuruckého generála a provdala se za šlechtice Jana Korponaye.

Během povstání Františka II. Rákociho údajně svedla velitele císařské posádky a získala tak pro kurucké vojsko plány na dobytí města Levoče.

To je ovšem romantická legenda, ve skutečnosti šlo o to, že doručovala dopisu kuruckým povstalcům v polském exilu. Později ji kvůli tomu obvinili ze zrady, odsoudili a v roce 1714 sťali mečem v maďarském Györu.

Stala se tak jedinou ženou popravenou na příkaz habsburského panovníka a to Karla VI. (1685-1740). Proslavila se především díky slavnému románu maďarského spisovatele Móra Jókaie.

Podle pověstí otevírá podzemní chodby hradu a její duch v noci bloudí v bílých šatech. Její postava se spojuje jak se Spišským hradem, tak s městem Levoča.