Noc, mlha nad Dyjí a mezi rozpadajícími se zdmi se objeví žena v bílých šatech. Pláče a vedle ní sedí černý pes. Tak vypráví jedna z nejpůsobivějších pověstí o Cornštejně. Za příběhem nešťastné ženy se přitom skrývá skutečná a mimořádně tvrdá historie. Hrad více než deset měsíců odolává vojsku krále Jiřího z Poděbrad a nakonec nepadá pod děly, ale hladem. A právě v tomto okamžiku se rodí legenda,

Nemusíte čekat na půlnoc ani vyrážet na opuštěný hřbitov. Duchové mají v Česku adresy, které se dědí z generace na generaci. Nejčastěji se zabydlují na hradech a zámcích, kde po nich zůstávají příběhy o bílých paních, tajemných šlechticích, dětech i tragicky zemřelých. Některá místa přitom působí tak ponurým dojmem, že člověku ani příliš nevadí, když si při prohlídce raději rozsvítí. Když se ře

Nad travertinovým skaliskem na východním Slovensku se tyčí majestátní Spišský hrad, jedna z největších hradních pevností Evropy. Kromě bohaté historie však návštěvníky už po staletí přitahuje i jiná věc, vyprávění o Bílé paní, tajemném ženském přízraku, který se má za měsíčních nocí objevovat na hradbách. Je to skutečnost, nebo jen legenda vzniklá v temných chodbách dávných časů? Podle staré sp

Stačí několik starých dopisů, trocha barokní fantazie a touha po tajemnu. Tak podle historiků vzniká legenda o Bílé paní, přízraku, který se po staletí toulá českými hrady a zámky. Jezuita Bohuslav Balbín propojí ve svých textech ducha bíle oděné ženy s osudem šlechtičny Perchta z Rožmberka. Jenže moderní historici upozorňují, že mnohé z příběhů stojí spíše na romantické představivosti než na

Na českých hradech a zámcích se po staletí šeptá o tajemné Bílé paní, éterické postavě v dlouhém šatu, která se zjevuje v tichých chodbách i zámeckých komnatách. Někdy varuje před neštěstím, jindy jen tiše bloudí minulostí. Kde ji můžete „potkat“ i dnes? Na jihočeském hradě Rožmberk má Bílá paní své nejslavnější působiště. Legenda ji spojuje s Perchtou z Rožmberka, šlechtičnou, která prožila ne

Záhadologové a autoři, kteří se pohybují na pomezí folkloru, historie a „mysteria“ se na Bílou paní dívají trochu jinak než běžní historici. Neberou ji jen jako literární legendu, ale jako tzv. „reziduální jev kolektivní paměti. Jde tedy o stopu skutečné historické osoby (Perchty z Rožmberka), která se v lidovém vyprávění proměnila v opakující se „přízrak“ vázaný na konkrétní místa. V záhadolog

Temná silueta v černém závoji se tiše pohybuje po hradních chodbách. Neohlásí se zvukem kroků, jen náhlým chladem a tíživým pocitem, že se něco blíží. Černá paní není jen legenda – její příběh má konkrétní historické kořeny, svědectví i výklady záhadologů, kteří se ji snaží vysvětlit dodnes. Nejstarší a zároveň nejlépe doložený příběh se odehrává roku 1582 na Hrad Buchlov. Tehdy je nedaleko hra

Hrad Buchlov není jen architektonickým skvostem, ale i místem, kde se tradují tajemné příběhy o Bílé (či spíše Černé) paní. Ačkoliv u Buchlova najdete spíš verze legend o Černé paní, místní lidé i záhadologové vyprávějí o zjeveních, která jako by byla stínem starých dějin a tragédií, někdy bílým mihotáním v temných chodbách, jindy chladivým závanem, který nemá jednoduché vysvětlení. Noc na Buch

V místnosti cinká sklo a halasí výkřiky podnapilých třeboňských mladíků. „Jestli přijde, já ji tákhle obejmu,“ zvedne se ze židle jeden z nich, budoucí právník, a názorně předvádí vroucí objetí. „Bude moje nevěsta,“ ušklíbá se a naznačuje polibek.  Jeho dva kamarádi, kteří sedí u stolu, se hlasitě smějí. „Bílá paní, přijď za námi, ať se s tebou potěšíme,“

V těsném sousedství kostela Navštívení Panny Marie v Horní Polici se nachází hřbitov, na němž stojí tzv. Jakenova zeď.  Po různých stavebních úpravách se ocitla nedaleko oltáře. A právě tato zeď má být místem, kde dochází k paranormálním jevům.  Ze zdi se údajně ozývá nářek, vřeštění a z jejích skulin občas vystupuje kouř. Tyto jevy údajně způsobuje zámec