Mnoho myslitelů, vědců i obyčejných lidí již za dávných dob přemítalo o tom, zda je realita skutečná, či je to pouhá iluze…

Žijeme v počítačové simulaci, která skutečný svět pouze napodobuje? Je historie lidstva iluzí, jež nám byla předestřena? Koncept falešné reality, o které vypovídá americký sci-fi film Matrix, zkoumá mnoho vědců.

Již v roce 1982, tedy 17 let před tím, než byl v kinech uveden první díl kultovního filmového trháku, provede tým Alaina Aspecta (*1947) na univerzitě v Paříži významný, leč dnes již zapomenutý pokus. Mnozí ho tehdy označí za pokus století!

Vědci během tohoto pokusu totiž objeví, že subatomární částice (částice, které jsou ještě menší než atom) mezi sebou dokážou ihned komunikovat, aniž by záleželo na tom, jak jsou od sebe vzdáleny.

Jak toto souvisí s tím, že by náš svět mohl být jeden velký „Matrix“?

Tímto pokusem je totiž překvapivě dokázáno, že subatomární částice jsou v mžiku schopné předávat si mezi sebou informace bez ohledu na to, jestli jsou od sebe vzdáleny pár milimetrů, nebo miliony kilometrů.

„Přesně takový přenos informací je možný pouze a jenom v počítačové simulaci. Že bychom v ní tedy skutečně žili?“ nadhodí veřejnosti Aspect po svém pokusu.

Neznámý informační kanál?

Ve vědecké obci způsobí Aspectův pokus hotové zemětřesení a vžije se pro něj přezdívka „strašidelný přenos informací“.

Aspect totiž ostatní vědce vyděsí ještě z jednoho důvodu – dokáže, že sám velký Albert Einstein (1879–1955) se možná v jednom ze svých slavných tvrzení šeredně utnul.

Einstein totiž tvrdil, že naprosto nic – žádná informace, hmotné těleso či energie – se prostorem nemůže šířit rychleji než světlo vakuem.

„V momentě, kdy připustíme, že existuje něco rychlejšího než světlo ve vakuu, bychom museli připustit i další věci – různé časové smyčky nebo cestování časem,“ konstatují vědci. Myšlenku světa coby jedné velké počítačové simulace však zavrhnou.

Místo toho uvažují v té rovině, že existuje jakýsi neznámý informační kanál, kterým se možná dá bleskově cestovat na obrovské vzdálenosti.

Brzy nato se však na scéně objeví americko-britský fyzik David Bohm (1917–1992), který začne Aspectův pokus vysvětlovat zcela jiným způsobem. Jakým?

Vzdálenost je pouhý klam

„To, že Aspect objevil takovou neuvěřitelnou komunikaci mezi částicemi, vůbec nesouvisí s tím, že by mezi nimi existoval nějaký utajený informační kanál. Tento objev spočívá ve faktu, že od sebe tyto částice ve skutečnosti vůbec nejsou odděleny.

Vzdálenost mezi nimi je pouhou iluzí,“ prohlásí Bohm. Svět je tak podle něj jakýmsi přeludem tvořeným třírozměrným obrazem, který vnímáme jako skutečný.

Jelikož je však toto tvrzení pro mnoho vědců absolutně nepřijatelné, upadnou časem Aspectovy pokusy a Bohmovy teorie v zapomnění. Co když ale tito dva vědci mají pravdu?