Ve dne tiše spí na slunci, v noci se bezhlučně pohybuje tmou a její oči září jako dvě lucerny. Není divu, že kočka po tisíce let fascinuje lidi jako tvor stojící na hranici mezi známým a neznámým světem.

Zatímco ve starověkém Egyptě je uctívána jako posvátné zvíře, ve středověké Evropě se na ni začíná pohlížet s nedůvěrou. Jak se z elegantního lovce myší stává údajný služebník ďábla?

Kočka je odjakživa obestřena tajemstvím. Na rozdíl od psa se nepodřizuje člověku bezvýhradně. Přichází a odchází, kdy chce, hledí do prázdna, jako by pozorovala něco, co lidské oko nevidí.

Ve středověku, kdy lidé věří na démony, duchy a nadpřirozené síly, působí takové chování podezřele. Její schopnost pohybovat se téměř neslyšně v noci, svítící oči a lovecká obratnost vyvolávají dojem, že má přístup do jiného světa.

Mnohé pohanské kultury navíc spojují kočky s bohyněmi magie, plodnosti a osudu. Právě tato vazba na starší náboženské tradice se později stává jedním z důvodů, proč se církev na kočky dívá s rostoucí nedůvěrou.

Někteří středověcí kazatelé v nich vidí symbol pohanství, které je třeba potlačit.

Spojena s démony

Zásadní obrat přichází ve 13. století. Papež Řehoř IX. vydává roku 1233 dokument známý jako Vox in Rama. Ten reaguje na zprávy o údajném satanistickém kultu v Německu. V popisu obřadů se objevuje černá kočka jako symbol ďábla.

Ačkoli dokument přímo nenařizuje zabíjení koček, spojení kočky s démonickými silami se rychle šíří Evropou. Lidé začínají věřit, že se ďábel může zjevovat právě v kočičí podobě.

Černé kočky jsou považovány za obzvlášť nebezpečné, protože jejich tmavá srst splývá s nocí, která je ve středověké představivosti doménou zlých sil. Pověsti se šíří rychleji než fakta a kočka se postupně mění v symbol temnoty.

Pomocnice čarodějnic

Když se o dvě století později rozhoří hon na čarodějnice, ocitají se kočky opět v centru podezření. Lidé věří, že čarodějnice mají takzvané „familiáry,“ zvířecí pomocníky, kteří jim slouží a předávají magickou moc. Nejčastěji je tímto pomocníkem právě kočka.

Osamělá žena žijící s několika kočkami se snadno stává terčem obvinění z čarodějnictví. V lidových představách se dokonce objevuje víra, že se čarodějnice dokážou v kočky proměňovat.

Dnes historikové upozorňují, že mnohé příběhy o masovém vybíjení koček církví jsou zveličené nebo nepodložené. Přesto je nepochybné, že pověst kočky jako tajemného a magického tvora přežívá dodnes.

Stačí zahlédnout černou siluetu na měsíčním světle a člověk snadno pochopí, proč naši předkové věřili, že kočky znají tajemství, která zůstávají lidem skryta.