Na první pohled je to jen otvor v zemi. Ve skutečnosti patří hradní studna k nejdůležitějším a zároveň nejzáhadnějším místům celého hradu. Bez vody se posádka dlouho neubrání, proto stavitelé hledají způsob, jak ji dostat přímo za hradby.
Někdy kopou desítky metrů do skály, jindy vodu přivádějí štolou. A kolem hlubokých černých šachet postupně vznikají příběhy o tajných chodbách, vězních i pokladech. Co z nich je pravda?
Když se staví hrad, voda není detail, ale otázka přežití. V případě obléhání totiž nestačí mít silné zdi a zásoby jídla. Posádka potřebuje každý den pít, vařit, napájet zvířata a hasit požáry. Ideální je proto dostat zdroj vody přímo do opevněného areálu.
Jenže vyhloubit studnu na skalnatém ostrohu je mimořádně náročná práce. Stavitelé kopou vertikálně dolů a podle geologických podmínek mohou narazit na vodu v několika metrech, ale také až po desítkách metrů.
Studna se obvykle nachází na nádvoří nebo v jeho blízkosti, někdy je součástí samostatné studniční věže. Působivým příkladem je Nový Hrad u Nových Hradů.
Jeho studna vzniká patrně ve druhé polovině 14. století, poprvé se písemně připomíná roku 1390 a dosahuje hloubky 34 metrů. Voda tu neslouží jen obyvatelům hradu, její význam souvisí také s kuchyní a později pivovarem.

Karlštejnská hlubina ukazuje, že studna nemusí být obyčejná díra
Největší překvapení čeká na Karlštejně. Ve Studniční věži se nachází studna hluboká přibližně 78 metrů a zachovává se zde unikátní systém vytahování vody. Samotné umístění studny přitom souvisí s promyšlenou konstrukcí hradu.
Karlštejn vzniká od roku 1348 jako mimořádně bezpečné místo pro uložení královských pokladů a relikvií, takže zajištění vody je naprostou nutností.
Zajímavé je, že voda se do karlštejnské studny podle stavebněhistorických údajů dostává podzemní štolou od severu, od směru Mořínského potoka. Vodu pak lidé vytahují pomocí džberů zavěšených na řetězech a dřevěného šlapacího kola.
Právě tady vzniká prostor pro pozdější fantazii. Hluboká studna působí jako přirozená brána do neznáma a není těžké si představit, proč se kolem podobných míst vyprávějí historky o tajných cestách. Jenže hluboká studna sama o sobě není důkazem tajné chodby.
Je především technickým zařízením, které má jediný zásadní úkol: zajistit vodu lidem uvnitř hradeb.

Co se ukrývá dole? A proč studny lákají k legendám
Hradní studny mají zvláštní atmosféru. Stačí se podívat do temné šachty a okamžitě se objeví otázka, co všechno mohlo během staletí skončit na jejím dně.
Právě studny se v lidových vyprávěních stávají místy, kam se shazují mrtví, ukrývají cennosti, nebo odkud vedou tajné chodby.
Některé takové příběhy mohou mít reálný základ, protože studna je hluboká, obtížně přístupná a její dno může po staletí zůstávat mimo běžný lidský dosah. Historická realita je však mnohem prozaičtější. Studny se také zanášejí, čistí, upravují a někdy zanikají.
Výmluvný příklad přináší Český Krumlov: tamní historické studny se kvůli znečištění někdy mění v odpadní jímky a postupně se zasypávají.
Podobně jako městské studny jsou i ty hradní především technickými stavbami, jejichž skutečný význam dnes snadno překryje tajemná atmosféra. A přece zůstává jedna fascinující otázka:
kolik předmětů leží na dnech starých hradních studní, kam se po staletí nikdo nepodívá? Odpověď často neznáme. Jisté však je, že bez těchto temných šachet by řada českých hradů nikdy nemohla dlouhodobě fungovat.
Jejich největším tajemstvím proto možná není poklad ani tajná chodba, ale samotná technická dovednost lidí, kteří dokázali dostat životodárnou vodu hluboko do kamenných pevností.