V temné jeskyni v Moravském krasu se před zhruba 2500 lety odehrává něco, čemu archeologové dodnes nedokážou dát jediný jasný název. Nacházejí se tu lidské i zvířecí ostatky, luxusní šperky, části vozů, keramika, stopy potravin i kovodělné výroby. K  jaké události tu došlo?

Legendární obraz krvavého pohřbu, který po objevu v 19. století vytvořil Jindřich Wankel (1821-1897), se ale postupně rozpadá. Současný výzkum naopak ukazuje na mimořádně složitý pohřební a rituální prostor.

Nové nálezy naznačují, že příběh Býčí skály ještě zdaleka není u konce. Když Jindřich Wankel v 19. století odkrývá předsíň Býčí skály, naráží na nález, který se okamžitě zapisuje do dějin moravské archeologie.

Objevuje zhruba čtyři desítky lidských ostatků, zvířecí kosti, části vozů, nádoby, šperky a další mimořádně cenné předměty z doby halštatské. Wankel interpretuje scénu jako velkolepý pohřeb významného muže, při němž mají být zabity také jeho ženy a další lidé.

Některé ostatky podle jeho popisu nesou známky násilného zacházení. Právě z tohoto výkladu později vzniká slavná představa krvavé oběti. Jenže Wankelův názor už neodpovídá těm dnešním.

Navíc se ukazuje, že jeho určení pohlaví a některé další interpretace nejsou spolehlivé. Současná evidence proto nedovoluje jednoduše říct: v jeskyni se odehrál masakr.

Pohřební komory, voda a podivuhodný rituál

Novější výzkum přináší mnohem zajímavější obraz. Revizní archeologický výzkum v letech 2020–2021 potvrzuje, že Wankel popsal skutečné vrstvy a významnou část nálezu překvapivě přesně.

Vědci zároveň nacházejí důkazy konstrukcí, které lze interpretovat jako pohřební komory.

Výzkum publikovaný v roce 2026 pomocí analýz mazanice, rentgenové difrakce, fluorescence a radiokarbonového datování ukazuje na stavby spojené s halštatskými pohřebními aktivitami v 6. století př. n. l.

Zajímavé jsou také archeobotanické nálezy, tedy proso, ječmen, pšenice, mák a luštěniny i organismy spojované s vodním prostředím.

Badatelé upozorňují, že pohřební konstrukce vznikají v prostoru ovlivňovaném vodou a její očistná či symbolická funkce je jednou z možností výkladu.

Masakr, oběti, nebo svatyně?

Co tedy v Býčí skále skutečně stalo? Jedna možnost počítá s mimořádným pohřebním rituálem, při kterém je do jeskyně ukládán člověk či skupina elit spolu s bohatou výbavou.

Archeolog Martin Golec dlouhodobě pracuje s představou centrální pohřebně-obětní poutní svatyně, nikoli s jednoduchým hrobem. Jiná starší teorie naopak předpokládá katastrofu nebo násilné přepadení lidí ukrytých v jeskyni.

Problém je, že žádná z těchto možností zatím nedokáže vysvětlit všechny nálezy. Z tohoto důvodu je Býčí skála tak fascinující. V září 2026 navíc přichází další překvapení: v jiné části jeskyně jsou objeveny ostatky asi 2500 let starého dítěte s náušnicemi.

Nejde tedy o uzavřený příběh. Spíš to vypadá, že Býčí skála nebyla místem jediné dramatické události, ale prostorem, kam se lidé opakovaně vraceli kvůli rituálům spojeným se smrtí, pamětí a možná i představou o cestě do jiného světa. To může být největší záhada celé jeskyně.