Stačí sejít z běžné cesty a vstoupit mezi stromy, které podle pověstí pamatují neštěstí, zoufalství i smrt. Pánova březina u Mukařova nedaleko Říčan patří k místům, jimž se přisuzuje mimořádně ponurá pověst.

Vypráví se tu o dívce umučené za třicetileté války, zlatém kalichu ukrytém ve studánce i přízracích, které se mají vynořovat mezi kmeny. Jenže co z toho skutečně víme a co lesu přidává lidská představivost?

Představte si krajinu, v níž se za soumraku ztrácejí cesty mezi stromy, a každý vzdálený zvuk připomíná blížící se nebezpečí. Právě takovou kulisu má příběh o kněžně Ležárce, někdy nazývané Nežárka.

Podle pověsti prchá během třicetileté války před švédskými vojáky a snaží se zachránit zlatý mešní kalich z kostela v Mukařově. Cenný předmět ukryje ve studánce, jenže pronásledovatelé ji dopadnou a mučením se z ní snaží dostat místo úkrytu.

Dívka údajně tajemství neprozradí a umírá. Poklad se nikdy nenajde a les získává další temnou legendu: jeho okolím se má potulovat černý pes, který zlatý kalich střeží. Někdy se má zjevovat i samotná nešťastnice. Má příběh historické jádro?

Mukařovský kostel skutečně postihlo za třicetileté války násilí a zkáza, ale totožnost dívky ani osud zlatého kalicha nelze na základě dostupných spolehlivých dokladů považovat za prokázané skutečnosti.

Místo, kam se údajně bojí i zvířata

Pánova březina má v zásobě další příběhy, které by potěšily každého vypravěče táborových historek. V 19. století tu podle tradice umírá dvojice milenců, jejichž rodiče nesouhlasí s jejich sňatkem.

Zoufalý pár má v krutém mrazu dobrovolně odejít ze světa a místu se od té doby říká U zmrzlých. Později se vypráví také o mladém studentovi, který zde nachází smrt.

Někteří návštěvníci popisují zvláštní tíseň, nevysvětlitelné zvuky nebo pocit, že mezi stromy zahlédli ženskou postavu. Objevuje se dokonce tvrzení, že se lesu vyhýbají zvířata. Jenže právě tady je potřeba oddělit svědectví od důkazu.

Pocit přítomnosti někoho neviditelného může být velmi intenzivní, sám o sobě ale nepotvrzuje existenci ducha. Šero, neznámé zvuky, očekávání nebezpečí i zvýšená pozornost dokážou naše vnímání ovlivnit.

A když člověk předem zná děsivou pověst, snadněji si nejednoznačný stín vysvětlí jako něco nadpřirozeného.

Záhada, kterou živí i lidská paměť

Na Pánově březině je nejzajímavější možná právě to, jak se z obyčejného lesa stává místo opředené stále dalšími příběhy. Významnou roli v tom hraje i historie samotných pověstí.

Martin Holický, který sepsal vzpomínky na vyprávění své prababičky, popisuje, jak se někdejší místní název postupně dostává na internet a les získává pověst mimořádně strašidelné lokality.

Podle Českého rozhlasu navíc shořela místní kronika, která mohla některé události pomoci objasnit. To však neznamená, že všechny tragické příběhy jsou vymyšlené, ani že je lze automaticky pokládat za historická fakta.

Znamená to především, že jejich ověřování má své meze. Pánova březina se nachází mezi Mukařovem a Žernovkou nedaleko Říčan, nikoli přímo u Kladna, jak se někdy mylně uvádí. Za denního světla sem míří také houbaři a výletníci.

Les tak nabízí pozoruhodnou hádanku: ne zda v něm určitě straší, ale jak se rodí pověst, která dokáže proměnit obyčejné stromy v kulisy skutečného strachu.