Města čítající až tři tisíce domů, ve kterých žije na 20 000 obyvatel. Že to není nic podivného? V neolitické Evropě ano. Kultura, která strčí do kapsy i pozdější mnohem slavnější Sumer, spálí vlastní domy a pomalu se rozplyne jak pára nad starověkým hrncem. Proč?

V 80. letech 19. století se stane nevídaná věc: V severovýchodním Rumunsku objeví tamní etnograf Teodor Burada (1839–1923) do té doby neznámou kulturu, kterou pojmenuje podle vesnice Cucuteni: Cucutenská.

Ovšem tou samou dobou objeví na Ukrajině do té doby neznámou kulturu také český rodák žijící v Kyjevě, Čeněk Chvojka (1850–1914). Pojmenuje ji Tripolská – podle vesnice Trypillja. Asi tušíte, že oba nadšenci naleznou to samé.

Neznámé osídlení, které, po hlubším prozkoumání, obrátí naruby naše představy o primitivním neolitu neboli mladší době kamenné.

Nechť shoří!

Zatímco slovanské jazyky preferují označení Čeňka Chvojky, západní Evropa zvolí spíše „Cucutenská“. A často také vidíme kompromisní název Cucutensko-tripolská kultura.

Tak či onak, je jasné, že ve své střední fázi, která nastala zhruba v letech 4000 až 3500 př. n. l., vybuduje největší sídla v neolitické Evropě, podle nejsmělejších odhadů až o 46 000 populaci!

Staví vícepodlažní zdobené domy, pěstují luštěniny a obilniny, v pecích pečou nekvašené chleby a mají ovocné sady. Zřejmě i chovají včely a některé objevy dokonce naznačují, že jsou prvními Evropany, kteří ochočí koně. Jedno však nedá archeologům spát:

Domy v osadách jsou pravidelně vypalovány, a to zhruba v rozmezí 60 až 80 let. Jde o nehody? Nebo útoky nepřátel? Anebo, jak se zdá nejpravděpodobnější, o úmyslný čin?

Rituály nebo prevence moru? 

Téměř 4,5násobná rozloha České republiky. Na tak velkém území se rozpíná Tripolská kultura – od Karpat na západní Ukrajinu a až do severovýchodního Rumunska. Dodnes se objevilo na 3000 sídlišť a mnohá další ještě zajisté přibudou.

Ani zde zřejmě nebudou chybět nálezy prokazující vypalování domů. Dnes se většina vědců přiklání k tomu, že jde o úmyslný a plánovaný čin. Jenže… Proč? S touto otázkou se pere i řada vědců.

Výsledkem je plejáda teorií poukazující na rituální očistu, symbolické nové začátky v životním cyklu, oběť bohům, zakonzervování stěn žárem, ale i skvělý způsob likvidace různých parazitů. A minimálně v některých případech to není od věci:

Paleogenetický výzkum z roku 2015 mapující neolitický hromadný hrob odhalí přítomnost bakterie Yersinia pestis, která způsobuje mor, tedy nemoc, o které jsme předtím uvažovali až v mnohem novodobějším kontextu.

Na konci neolitu

Přibližně v roce 2750 př. n. l. už z velkolepé Tripoliské kultury nezbývá nic. Kam se poděla? To je další otázka, která přidělává archeologům vrásky. Zdá se, že doplatí na svou mírumilovnost a smete ji takzvaná kurganská kultura.

Tuto teorii prosazuje i uznávaná litevská archeoložka a antropoložka Marija Gimbutasová (1921–1994) či irsko-americký archeolog James Patrick Mallory (*1945): „Nastala doba temna.

Při invazi začali lidé z přibližně 700 osad hledat útočiště v jeskyních, na ostrovech i na vrcholcích hor,“ odkazuje se na archeologické nálezy z dob třetí vlny kurganské expanze mezi lety 3000–2800 př. n. l.

Obranyschopnosti na pěstování plodin orientovaného tripolského lidu nehraje do karet ani další faktor: Nastává chladné podnebí a krajinu zachvátí největší sucho, jaké Evropa od dob začátku zemědělství pamatuje…