Na osamělém statku nedaleko bavorského Gröbernu se na jaře 1922 odehraje zločin, který dodnes působí jako scénář temného thrilleru. Šest lidí umírá údery do hlavy a jejich těla zůstávají několik dní bez povšimnutí. Ještě podivnější je ale to, co se děje potom.

Někdo podle vyšetřovatelů zůstává na statku, krmí dobytek a používá zásoby, jako by se nic nestalo. Pachatel nakonec beze stopy mizí.

Hinterkaifeck je odlehlý statek rodiny Gruberových a Gabrielových. Na konci března 1922 si Andreas Gruber všímá něčeho, co ho zneklidňuje: ve sněhu vede řada stop z lesa směrem k usedlosti, ale jejich pokračování není jasné.

Rodina také slyší kroky na půdě. Gruber ji prohledává, nikoho však nenachází. Krátce nato přichází nová služebná Maria Baumgartnerová. Na statku pracuje jediný den.

V noci z 31. března na 1. dubna umírají postupně Andreas Gruber, jeho manželka Cäzilia, dcera Viktoria Gabrielová, její sedmiletá dcera Cäzilia, dvouletý Josef a Maria.

Podle současného bavorského archivního výzkumu jsou všichni usmrceni těžkými poraněními hlavy. Těla se najdou až 4. dubna.

Čtyři dny po vraždě někdo stále žije na statku

Právě tato část příběhu dává případu jeho nejděsivější rozměr. Když sousedé konečně vstupují na Hinterkaifeck, nacházejí mrtvé, ale také známky toho, že se na usedlosti po vraždě někdo pohyboval. Zvířata jsou nakrmena a některé zásoby jsou spotřebovány.

To vede vyšetřovatele k domněnce, že pachatel nebo někdo, kdo o vraždách ví, zůstával po činu ještě několik dní poblíž obětí.

Není však jisté, zda právě vrah krmil dobytek a některé slavné detaily případu jsou dnes mnohem méně jasné, než jak se vyprávějí v knihách a podcastech. Například údajné stopy ve sněhu nejsou zachyceny fotografiemi ani zaměřeny policií;

známe je především z pozdějších svědectví. Historikové proto varují před tím, aby se každá pozdější legenda vydávala za důkaz.

Vrah má jméno? Možná. Důkaz však chybí

Vyšetřování je mimořádně rozsáhlé. Bavorský archivní výzkum uvádí, že mnichovská policie do roku 1930 vede více než stovku vyšetřovacích řízení. Podezření míří různými směry, včetně lidí z okolí rodiny.

Jedním z nejznámějších je Lorenz Schlittenbauer, který má komplikovaný vztah s Viktorií a je spojován také s otázkou otcovství jejího syna. Přesto proti němu nikdy nevznikne důkaz, který by umožnil případ uzavřít.

Vyšetřování pokračuje ještě desetiletí a spis je nakonec oficiálně uzavřen. Statek je v roce 1923 zbořen a při jeho demolici se najde vražedná zbraň ukrytá v konstrukci budovy.

Velká část původních dokumentů se později ztratí, což další pátrání komplikuje. Právě tady Hinterkaifeck zůstává skutečnou záhadou. Ne proto, že by chyběly teorie, těch existují desítky. Problém je opačný:

chybí důkaz, který by jednu z nich definitivně proměnil v pravdu. Bavorský archiv dnes případ stále prezentuje jako nevyřešenou šestinásobnou vraždu.

Nové interpretace historických dokumentů mohou měnit pohled na jednotlivé podezřelé, ale samotnou identitu pachatele zatím spolehlivě neodhalují.