Je 31. března 1922. Slunce už zapadá a celé Bavorsko se pomaluje zahaluje do tmy. V tu chvíli vychází ze stodoly na statku Hinterkaifeck tlumený výkřik a zem se zalije krví dalšího člověka. Brutální likvidace farmářské rodiny a její služebné je dokončena.
Na statku žilo šest lidí včetně služebné – statkář Andreas Gruber (63), jeho žena Cäzilia (72), dcera Viktoria Gabriel (35) a její děti Cäzilia (7) a Josef (2).
Toho osudného dne přišli o život všichni jmenovaní včetně služebné, která zrovna toho dne poprvé nastoupila do práce. Hrůzný objev jejich těl učinili místní obyvatelé až 4. dubna, když si všimli, že je na statku několik dní nezvyklý klid. To co spatřili je strašilo ve snech nadosmrti…
Místní na statku nalezli čtyři těla na podlaze stodoly a v obytné části i zbývající dvě těla služebné a dvouletého chlapce Josefa, ležící v postelích. Policie zahájila rozsáhlé vyšetřování ale po vrahovi ani stopy.
Zavražděná rodina byla místními považována za podivínskou a oblastí se nesly mimo jiné i zvěsti o incestu, přesto se místní shodli na tom, že okolí nijak neškodili a rozhodně nebyl důvod je zabíjet.
Spolu s neúspěchem při vyšetřování stále vzrůstalo množství lidí, kteří masakr pokládali za čin nadpřirozených temných sil. Vedla je k tomu Gruberova slova několik týdnů před vraždou, podle kterých byl jejich statek v poslední době cílem něčeho zvláštního.
V podkroví se prý ozývaly kroky, z věšáčku se ztratily klíče a někdo také rozbil zámek od kůlny. Největší záhadou ovšem byly neznámé stopy ve sněhu, které vedly ke statku, ale zpátky do lesa se už nevracely.
Takže pokud byl vrah z masa a kostí, vše nasvědčuje tomu, že celé týdny pobýval s rodinou v příbytku! Aby toho nebylo málo, zdá se, že v tom pokračoval i po vraždě.
V době kdy byla rodina prokazatelně mrtvá se totiž podle výpovědí kouřilo z komínů a dobytek měl v korytech čerstvou potravu.
Pokud byl vrahem skutečně člověk, tak se mu povedl prakticky dokonalý zločin, jehož pachatel nebyl nikdy dopaden.