V městské části Zlína v Malenovicích stojí gotický hrad stejného jména. Byl vystavěn v roce 1360 bratrem Karla IV., moravským markrabětem Janem Jindřichem. Tak jako ostatní hrady, měnil často své majitele, byl několikrát přestavován i dobýván.
Ostatně ve zdivu hradby jsou vidět i dnes dvě kamenné koule, jako památka na husitské obležení. Jaké záhady jsou s tímto místem spjaty?
Z hradu prý vedla tajná chodba až ke Štemberku. Při přepadení hradu tudy měla vyjít jeho posádka a napadnout nic netušícího nepřítele zezadu. Nyní je již sesutá a zasypaná, jen dříve se prý občas někdo při dobývání pařezů do ní propadl.
Jeden z majitelů Malenovického hradu měl syna, který se vracel z cest v době, kdy měl převzít panství. Byl mladý, hezký, ale pyšný a ješitný, který měl představu, že mu patří vše, na co se podívá.
Bohužel se obětí jeho povahy stala také krásná dcera ovčáka z podhradí. Lidka, jak se dívka jmenovala, se od staré kořenářky naučila znát sílu bylin a tak pro své okolí připravovala léčivé masti a lektvary. Věrně čekala na svého milého, až se jí vrátí z války s Turky.
Jednou zastavil mladý pán u pastoušky a nařídil, aby se do 3 dnů dostavila na hrad, že se stane jeho ženou. Nic jiného ji nezbývalo a když za tři dny přišla, tak svolila s podmínkou, že se tak stane, až bude podruhé na světě.
Přinesla sebou mast a mladíkovi vysvětlila, že jí má useknout hlavu, pomazat zázračnou mastí a přiložit zpět. Po určitém váhání tak učinil, ale dívka již neobživla.
Když pochopil, že byl Lidkou oklamán, aby se nemusela stát jeho ženou, trápily jej neustálé výčitky, až se nakonec pomátl. Nalezli ho jednoho dne mrtvého ve své komnatě, s černou tváří. Zřejmě si jeho duši odnesl čert.
Od té doby se občas na hradě zjevoval duch mladé dívky, kterou pronásleduje duch mladého rytíře, ale když už po ní natahuje ruku, tak se dívka rozplyne.