Jako celá řada jiných, je zámek Staré Hrady na Jičínsku přestavěným původním hradem, čemu odpovídá ostatně i jeho název. První písemná zpráva o něm je někde kolem roku 1340. A hradům velmi často zase předcházely původní tvrze.
Obdobný scénář má i současný zámek Staré Hrady. I když historici nejsou jednotní, má se za to, že původními vlastníky tvrze, tehdy nazývanou Stará, byl řád templářů. To, že na tvrzi byli templáři, je podpořeno i v díle známého kronikáře Václava Hájka z Libočan.
Rytíři templářského řádu se účastnili válečných výprav, odkud si také přiváželi hojnou kořist. Jednou se vrátili s obzvláště vzácným úlovkem. Prý to bylo dvanáct soch apoštolů v životní velikosti, ale provedených ve zlatě.
Jiný pramen říká, že to nebyly přímo sochy apoštolů, ale velké valouny zlata. Ať tomu bylo jakkoliv, je jasné, že hodnota pokladu byla obrovská. Proto také templáři vybrali pro uložení pokladu tajné místo, kde jej nechali uložit.
A aby se o jeho místě nikdo nikdy nedověděl, skončili všichni kopáči podle tehdejšího běžného zvyku a to za živa zazděni.
Ovšem ani původci tohoto zločinu nedopadli dobře. Když se po čase rozhodli templáři poklad přemístit do jiné lokality, narazili na přízraky nevinně mrtvých, kteří hlídali poklad.
V děsivém úprku před nimi však do jednoho všichni zahynuli strašlivou smrtí. A tak zřejmě až do dneška někde v místech Starých Hradů leží nesmírně cenný poklad.
Má se za to, že při správném rozmístění soch či valounů je možné proniknout časovou mezerou do jiné dimenze. Ale protože duše zemřelých stále bdí nad pokladem, byla by taková operace velmi riskantní.