Již se zdálo, že nálezy zlatých podkladů jsou nenávratně jen doménou starých pověstí. Dříve každý pořádný hrad byl obestřen zkazkami o pokladech v podzemí, které tam ukryli majitelé hradu či loupeživí rytíři.
Ale protože byly tyto truhly nebo sudy cenností údajně chráněny nejrůznějšími duchy, skřítky či černými psy, většinou se nic nenašlo (nebo i našlo, ale nikdo to raději nepřiznával).
Ale v poslední době se nálezy po staletých pauzách znovu objevují. Sice jen náhodně, ale přesto stojí za to. Není to jen pár omšelých grošíků, ale skutečné zlaté poklady.
Tak například v Austrálii v blízkosti městečka Kalgoorlie objevily nedávno dvě zlaté hroudy o celkové hmotnosti 158 kg. Ta větší vážila asi 95 kilogramů a obsah ryzího zlata v ní dosahuje 68 kilogramů.
Pokud se v přírodě najdou zlaté hrudky, jejich obsah zlata se pohybuje jen v gramech. Cena obřích balvanů se proto pohybuje v milionech.
Samozřejmě můžeme namítnout, že jde o výsledek těžby nějakého nerostu. Ale existuje i nález, který můžeme označit jako skutečný poklad.
V severoitalském městě Como se rozhodli zlikvidovat již nepoužívané divadlo Cressoni. To bylo otevřeno v roce 1870, později bylo přeměněno na kino a nyní má ustoupit výstavbě bytových domů.
Když dělníci v bahně stavební jámy zavadili o jakousi hroudu, pod odlomeným kusem nádoby se zaleskly zlaťáky. Zemní práce byly proto zastaveny a pokladu se ujali archeologové. A nestačili se divit. V nádobě, kterou byla amfora ze zvláštního druhu hlíny, tzv.
mýdlového kamene, což je druh mastku, který se těží se v horách Valtellina, se objevilo na 300 zlatých mincí. Podle prvních zjištění pocházejí z pozdního období Římské říše, kolem roku 475 našeho letopočtu.
Zatím ministerstvo neoznámilo odhad hodnoty nalezených mincí, ale podle informací italských sdělovacích prostředků může jít o miliony eur. K expertize bylo zatím posláno asi 30 mincí.
Hodnotu nálezu zlatých mincí zvyšuje i jejich neobvykle dobrý stav. Podle numismatičky Marie Grazia Facchinetti byly mince v nádobě původně složeny ve sloupcích, tak jak se v bankách ukládají do dnes.
Podle dohadů mohl být proto majitelem bankéř nebo banka. Vzhledem k okolnostem nálezu se proto předpokládá, že by v okolí mohl být ukrytý ještě i další podklad.
Samozřejmě se zkoumáním samotného pokladu bude probíhat i šetření, komu poklad patřil, kdo ho tam ukryl a odkud pochází. A tak hypotézy, které budou vznikat, mohou být stejně vzrušující, jako zkazky ze starých hradů.