Zatím nejznámější jezerní příšerou je zřejmě „Lochnesská nestvůra“, neboli také zkráceně nazývána „Nessie“. Údajně jde o záhadný druh prehistorického živočicha ze skotského jezera Loch Ness.
Sice zatím tento živočich i při občasných snahách nebyl dostatečně identifikován, ale existuje o něm řada příběhů, hlášení, náčrtků či údajných fotografii, popisující tohoto tvora se zvláštním tělem dlouhým asi 15 až 20 metrů.
Ale zdá se, že nemusí být jedinou jezerní nestvůrou či zvláštním živočichem. Na rozdíl od zalidněného Skotska existuje jezero na Aljašce, s málo osídleným pobřežím. Jezero s názvem Iliamna, je největším jezerem tohoto státu Ameriky.
Jeho rozměry jsou mimořádné. V našich poměrech si často pod pojmem jezero spíše představíme nějaký větší rybník či přehradu. Ale Illiamna je dlouhá 120 km a její nejširší část dosahuje 35 km. Jeho rozloha je cca 2600 km čtverečných.
A právě zde se má vyskytovat další tajemný tvor, svým tvarem připomínající velikou rybu.
Je pochopitelné, že při těchto rozměrech jezera a jeho hloubce, dosahující v některých místech až 300 metrů, navíc nerušeném infrastrukturou, se skutečně může něco tajemného objevit.
Svědčí o tom především pozorování místních rybářů a obyvatel po dlouhá desetiletí. Mělo by jít o jakéhosi obrovského vodního živočicha s mocnými čelistmi. Obvykle žije v hlubinách, ale umí být i velmi agresivní na hladině.
Dovede ohrozit i člověka, nebo ulovit neopatrného soba či prokousat dřevěnou loď. Například místní indiáni odmítají vyjíždět na jezero s čluny s červeným dnem, neboť na tuto barvu jsou prý příšery zvláště alergické.
Vědci se zatím dohadují, zda má tento živočich něco podobného s nějakým druhem prehistorických jeseterů, ale podstatně větších rozměrů. Odhadovaná délka těla, pokrytého prý světlými šupinami, se také pohybuje kolem 20 metrů, jako u lochneské obludy.
Příšera Iliamna, jak je také nazývána podle onoho jezera, byla prý pozorována z lodí i z pobřeží. Hrůzostrašné historky o Illimně a její existenci však podpořilo pozorování amerických kosmonautů z osmdesátých let minulého století.
Při cvičném letu v letadle nad jezerem zcela zřetelně pozorovali těsně pod hladinou stíny obrovských živočichů, připomínající neskutečné ryby. Když se pokoušeli sestoupit blíže nad hladinu, zmizely stíny v hlouby jezera.
I řada legend má nějaké své reálné jádro. Zde se dávné zkazky, náhodné pozorování a zážitky domorodců podivuhodně protínají se zjištěním, vyvolaným zájmem zkušených kosmonautů. To již nemůže být jen úplná náhoda.
Ale obrovská rozloha a hloubka jezera bude zřejmě i pro zkušené badatele tvrdým oříškem.
Jestliže uvážíme, s jakým nasazením a jak dlouho se nejrůznější expedice pokoušejí nalézt Nessi v podstatně menším jezeře Loch Ness, nebude hledání příšera Illiamna žádnou procházkou. Ale i náhoda může sehrát svoji roli.