Když veškeré životní funkce utichnou, duše člověka opouští tělo a putuje do posmrtného života. Takto si smrt představují nejen mnohá náboženství, ale někdy i ti, kteří podle svých slov stanuli smrti tváří v tvář.
Dramatický příběh ve své knize Den v pekle vypráví Matthew Botsford. V roce 1992 v nesprávný okamžik vyjde z baru v Atlantě a připlete se do cesty zrovna vypálené kulce.
Po zásahu do hlavy je kvůli otoku mozku na 27 dnů uveden do umělého spánku. Zatímco je v komatu, prožívá nejděsivější chvíle svého života. Nejprve vidí jen neproniknutelnou temnotu, nicotu a svíravé prázdno.
Později se ocitá na okraji propasti, z jejíhož nitra uniká nesnesitelné horko a kouř. Jeho ruce a nohy jsou spoutány řetězy. Kolem něj se ozývá nervy drásající křik a naříkání mučených lidí a z nitra propasti stoupají obláčky kouře.
Každý z nich má v sobě duši uvězněnou ve věčném utrpení. Vše obestírá tíživý pocit zoufalství a osamělosti. Ocitl se snad v pekle?
ZEMŘEŠ JINDY
Pod sebou Botsford pozoruje podivné bestie a nedefinované věci s zářícíma démonickýma očima, které štěkají a vrčí.
Popisuje také příchod ohyzdných, rohatých stvoření se zářícíma oválnýma očima a ostrými tesáky, kterými rvou maso z vlastního těla, jež okamžitě dorůstá. Hrůzostrašná podívaná uvrhne muže do absolutního zoufalství.
Když propadne vlastní bezmoci a vzdá se veškerých nadějí na záchranu, náhle ucítí, jak ho popadla obří ruka a táhne ho pryč. „Ještě nenadešel tvůj čas,” oznámí mu pronikavý hlas, který jako by vycházel odevšad. Promluvil k němu snad sám vládce pekel?
Jisté je jen to, že v dalších okamžicích se Botsford začne probouzet a uvědomí si, že leží na nemocniční posteli.
Prožíval zraněný muž jen strašidelné noční můry, do nichž se mu promítala úporná bolest, kterou ihned po probuzení ucítil, nebo jde o skutečný zážitek?