Když se boje 2. světové války rozšíří i na ostrovy v jižním Pacifiku, kam do té doby noha bělocha nevkročila, tamním domorodcům se otevře zcela nový svět – svět bílých lidí, kterým z nebe prší bedny s oblečením, jídlem a různými nevídanými přístroji.
Takové věci jako balená voda, jídlo v konzervě, sladkosti, léky nebo třeba i stany a cigarety, vnímají domorodci jako čáry a máry. Když pak vojáci na konci války odejdou, zůstane ostrovanům jen toužebná vzpomínka na podivuhodné vynálezy, chuť koly i jídla z konzervy.
Netrvá ale dlouho a ze vzpomínky se stane „nákladový kult“ (podle anglického výrazu „cargo“, označujícím náklad – jako takový, který pršel v bednách z nebe).
Za modlitby televizi
Jedním z míst, kde se nákladový kult drží dodnes, je ostrov Tanna nedaleko východního pobřeží Austrálie. Jde o kult Johna Fruma a celý se točí kolem postavy amerického vojáka, který na ostrov měl přijít ještě před 2.
světovou válkou. Představil se tehdy jen jako „John z Ameriky“ (předložka „z“ je v angličtině „from“, proto jméno John Frum).
John Frum prý domorodcům přinesl spoustu západního zboží a slíbil, že jim přinese ještě mnohem víc, když v něj budou věřit.
„John nám slíbil, že když se za něj budeme modlit, přinese nám tolik věcí z Ameriky, že to naplní lodě i letadla. Rádia, televize, auta, čluny, hodinky, ledničky, léky, Coca Colu a spoustu dalších úžasných věcí,“ věří místní dodnes ve svého dobrodince.
Čekání na Johna Fruma
Každý rok se na ostrově slaví Den Johna Fruma, který připadá na 15. února, a lidé to oslavují celou řadou obřadů. Staví hrubé podobizny letadel z větví, mašírují s dřevěnými puškami, tak jak to jejich předci vídali dělat americké vojáky, vztyčují americké vlajky a na těla si píší písmena USA.
Vše, jen aby potěšili svého amerického boha a dočkali se slíbeného materiálního bohatství, jaké si ani sami nedovedou představit. John Frum se zatím nevrátil, domorodci ale neztrácí víru. Ostatně v roce 2006 se nad jejich odhodláním podivoval i americký novinář Paul Raffaele.
„John Frum vám před 60 lety slíbil velké bohatství, ale nic takového se nestalo. Proč v něj stále věříte?“ ptal se během návštěvy ostrova. A odpověď?
„Vy křesťané čekáte už 2 tisíce let, až se vám vrátí Ježíš Kristus, a pořád jste se nevzdali naděje!“ komentuje to jistý Isaac Wan.
Jeho prohlášení člověka až nutí zamyslet se, jestli i křesťanství není ve skutečnosti jistá forma nákladového kultu.
