Madam Delphine LaLaurie (asi 1775–1842) je po většinu života považována za velmi váženou a vysoce postavenou ženu, která se pohybuje v těch nejvyšších kruzích. V roce 1834 však vyjde najevo, co celou tu dobu skrývala… 

Hasiči během požáru na jejím panství v New Orleans objeví mrtvé i uvězněné otroky, vykazující známky krutého a dlouhodobého týrání. Z vážené paničky je rázem sériová vražedkyně, která po léta brutálně mučila a vraždila vlastní otroky na svém sídle.

Před pobouřenými obyvateli a trestem Lalaurie uteče do Paříže, kde zemře. Ovšem i po smrti, jako by prý své panství v New Orleans nikdy neopustila. Začnou totiž kolovat historky, že se v něm zjevuje její duch.

Údajně se často vznáší nad dítětem nových majitelů a v domě jsou nacházena mrtvá, čerstvě zmasakrovaná zvířata, která LaLaurie vždy bytostně nesnášela. Jednou se její duch má dokonce pokusit uškrtit černého sluhu.

Tyto podivné jevy poté na víc jak 100 let ustanou. Znovu k nim začne docházet až na konci 20. století. Tehdy je americký umělec Ricardo Pustanio požádán o to, aby madam LaLaurie namaloval…

Kontakt s minulostí budovy

V roce 1997 přijde za Pustaniem jeden ze současných nájemníků bývalého domu madam LaLaurie a chce po něm, aby nakreslil její portrét. „Říkal mi, že chce mít ten obraz v bytě jako symbol jakéhosi kontaktu či spojení s minulostí toho domu.

Když jsem jí pak namaloval podle staré podobizny i jejího ztvárnění v muzeu voskových figurín, byl jsem překvapen nevinností v jejím výrazu,“ vzpomíná Pustanio, který je fascinovaný její tváří a dodává, „nechápal jsem, jak žena s tak jemnými rysy mohla být tak krutá vražedkyně a mučitelka.“ Jakmile je její portrét do pokoje zmiňovaného nájemníka umístěn, začnou se dít podivné věci.

Domem se najednou linou různé rány, hrůzné výkřiky a šílený nářek. Přivolal tak portrét madam LaLurie jejího ducha zpět? 

Doma je doma…

Brzy prý dochází i k tomu, že se obraz často naklání do strany, jako by chtěl neustále viset nakřivo. LaLaurie na plátně údajně i mění výraz. V nájemníkově pokoji se brzy začnou pořádat různé seance lidí, kteří věří v duchy.

Zároveň jsou na místo zvány i týmy paranormálních vyšetřovatelů. Ty jsou svědky nejen podivných zvuků, ale i něčeho horšího.

Při pokusu vyvolat LaLaurie prý na vlastní oči spatří, jak se obraz na zdi sám od sebe rozhoupe ze strany na stranu a následně spadne na zem za doprovodu ohlušující rány.

Portrét postupem času začne vzbuzovat takový strach, že je nakonec vrácen zpět do rukou jeho autorovi. Ten ale jakékoli paranormální jevy s ním spojené odmítá.

Že by se tak kolem obrazu děly nevysvětlitelné úkazy pouze tehdy, když je umístěn v domě, kde LaLaurie žila a napáchala tolik zla?