Skip to content

Bájní draci: Hrozivá stvoření z dávnověku?

Jak to, že stopy těchto tvorů nacházíme po celé naší planetě? V Číně, Koreji či Japonsku, stejně jako v Británii, Skandinávii, v Čechách nebo na Moravě, u Eskymáků i u Aztéků? Co je ve skutečnosti dračí síla? Kdo byli hroziví draci dávnověku? Popisují naši předci zvířata, létající stroje, nebeské jevy, mystické symboly nebo zemské energie, které ovlivňovaly jejich životy? Jaká tajemství nám může odhalit studium starých bájí a pro dnešní dobu tak nepravděpodobných bytostí, jako jsou draci? Podívejte se za magickými stvořeními, jež okouzlují a děsí lidská srdce po tisíciletí… a jež jsou překvapivě živá! EnigmaPlus přináší exkluzivní sbírku naprosto odlišných fantastických pohledů podpořených čerstvými fakty!

Je tu drak!“ to je vždy věta, po níž se lidé rozkřičí v panickém děsu a obyvatele uchvacuje šílenství. Alespoň pohádky, po generace předávané, jsou draků plné. Odkud se ale vzala tak konkrétní představa, která stíhá obyvatele naší planety jako utkvělá noční můra napříč všemi kulturami, po mnoho staletí a tisíciletí? Je možné, že se za všemi legendami, z nichž naše pohádky čerpají, skrývá nějaké reálné jádro? K zamyšlení nabádá už to, že neexistuje žádný prokazatelný okamžik, kdy by si někdo dračí mýtus vymyslel. Ať už má na to věda jakýkoli názor, lidstvo nikdy nežilo bez draků. A pátrání po jejich existenci nám nabídne překvapivě čerstvé indicie…

DRACI PŘEKVAPIVĚ ŽIVÍ

Existují neviditelní, netělesní, vznášející se draci, kteří plivou oheň, jenž nepálí? Je drak duchovním či nehmotným tvorem, podobně jako anděl nebo duch mrtvého? Možná. Nelze to vyvrátit a pravděpodobně ani nikdy potvrdit. Uvědomme si, že až do roku 1840 slovo dinosaurus vůbec neexistovalo. Jak by se studenokrevným tvorům o velikosti budov, kteří kladou vejce, asi dříve říkalo? Bingo! Draci! A opravdu – pokladnice čínského císaře zkamenělé dračí kosti uchovávala – než v nich vědci objevili pozůstatky dinosaurů.

Keramické sošky z mexického Acambra majíbýt staré 4500 let

DĚS Z NAŠÍ GENETICKÉ PAMĚTI?

Německý paleontolog EDGARDACQUÉ (1878-1945) a později známý americký astronom a popularizátor vědy CARL SAGAN (1934-1996) šli o kus dál. Sagan roku 1977 prohlásil, že „pronikavost dračích mýtů v lidových legendách mnoha kultur pravděpodobně není žádnou náhodou.“Jako vysvětlení bizarního rozšíření a sourodosti dračího mýtu nabídl tuto možnost: draci jsou jakousi „zkamenělou vzpomínkou“, genetickou pamětí z éry dinosaurů, kterou jsme zdědili od našich předchůdců z třídy savců, již s dinosaury ještě museli zápasit. Dacqué je za tuto teorii zbaven místa na univerzitě, za Sagana to už je myšlenka přijatelná. Co když jsme ale tuto vzpomínku nezdědili od předchůdců člověka, ale přímo od svých lidských předků? Mohl člověk dinosaura ještě zažít? Naznačují to například stopy nalezené ve městě Glen Rose na řece Paluxy v americkém Texasu!

DINOSAUŘI, DRACI SOUČASNOSTI

Mezi nesčetnými ťápotami dinosaurů uchovanými v tamní křídě se nacházejí ohromné stopy ještěra, jehož váha se odhaduje na nějakých 70 tun, a jsou tu i stopy oblíbeného Tyrannosaura rexe. Současně s nimi jsou ale na místě i jiné stopy, které by tu podle vědeckých teorií neměly co dělat. Lidské stopy! Draků není plný jen středověk, nacházíme je i na jeskynních malbách a artefaktech starých tisíce, statisíce a miliony let. V blízkosti Thompsonu v americkém státě Utah se tak na skalní stěně skví nádherný a zřetelný obraz jednoho z pravěkých ptakoještěrů pteranodonů (koneckonců, nedaleko bylo vykopáno i množství koster tohoto druhu). Z ještěřího původu ho jasně usvědčuje „kormidélko“ na hlavě. Malba tohoto „draka“ pochází z doby kamenné (cca 3 miliony let př. n. l. – 4. tisíciletí př. n. l.). V dnes mořem zatopené jeskyni v okolí mysu Morgiou v jižní Francii se zase vedle obvyklejších výjevů předvádí namalovaný krásný exemplář vodního plesiosaura, jehož stáří je podle uhlíkové metody stanoveno na 18 000 – 27 000 let. Roku 1991 ho objevuje profesionální potápěč HENRI COSQUER.

NÁLEZY, KTERÉ RÁDI PŘEHLÍŽÍME

A jsou tu i další kontroverzní nálezy prastarých rytých kamenů či plastik, které zachycují člověka společně s dinosaury (například 3000 let starý „kámen z Granby“ vykopaný roku 1920 v americkém Coloradu, kameny z peruánské řeky v Ica nebo keramické sošky z mexického Acambara, jejichž stáří je za pomoci nejmodernější technologie opakovaně určeno na 4500 let). Žili dinosauři s lidmi? Přežili dokonce někteří ještě do mnohem pozdějších dob? Fantastické spekulace nad fantastickými důkazy. Jste dost odvážní? Ano? Pak si položme ještě jednu otázku: Nepřežívají někteří bojácní, a tedy dobře skrývající se jedinci ještě dnes? A nemyslíme tím pouze údajnou skotskou Lochnesku (nejstarší zprávy o ní jsou již z roku 565 n. l.), africkou Mokele mbembe,kanadskou Ogopogo či japonskou Issie a jejich další příbuzné, které většinou odpovídají popisu pravěkého plesiosaura nebo nějakého jeho příbuzného…

Lidé z doby kamenné zřejmě ještě zažili přeživšího pleiosaurovi – malba ze zatopené jeskyně u francouzského pobřeží

NOČNÍ MŮRA ZA BÍLÉHO DNE

Je 14. září 1983 a člen záchranné služby JAMES THOMPSON jede sanitkou po americké dálnici číslo 100. Nedaleko Lo Fresnos poblíž mexické hranice nad sebou ucítí obří stín. Zprvu se domnívá, že jde o nějaké letadlo nebo model letadla, který právě přistává. Ale co to? Ta věc údajně zamávala křídly a letí opět vzhůru! Člen záchranné služby se za ní podívá a spatří cosi bizarního: nad ním se pohybuje jakési zhruba třímetrové stvoření šedočerné barvy bez peří. Ještě chvíli se dívá. Je to prý pokryté čímsi, co nazve „koženým povlakem“. Stvůra jako by neměla krk, zato hrb na týle a jakýsi vak pod chřtánem. Thompson ji později popíše jako ptáka podobného známému pravěkému pterodaktylu. Může jít o vyhynulého pteranodona, který byl v Texasu roku 1972 nalezen? Pozůstatky vykopané v Bigbendském parku ukazovaly na pravěkého ještěra s rozpětím křídel plných 16 metrů. Je možné, že tak úplně nevyhynul? Jak se tehdy ukáže, Thompson stvoření zřejmě neviděl jako první.

LÉTÁ PO STÁTECH PRAVĚKÝ PTERANODON?

14. února 1976 se s patrně stejným tvorem setkává v texaském Raymondvillu muž jménem ARMANDO GRIMALDO (více viz Enigma 2/2008 – pozn. red.). Tvor na něj prý dokonce zaútočí! Když se ho muži podaří setřást, spatří údajně stvůru podobnou obřímu ptáku nebo spíše netopýrovi, s červeně planoucíma očima a tmavou pokožkou, rovněž zcela bez peří. Byla prý velká nejméně jako člověk a rozpětí jejích křídel muselo být tři až čtyři metry. „Byla to ta nejstrašidelnější potvora, jakou jsem za celý svůj život viděl,“tvrdí Grimaldo. Nemilé setkání s podobnou stvůrou údajně o měsíc dříve zažili rovněž v Texasu již dva lidé.

A tím to nekončí! Zprávy, které jsou si navzájem velmi podobné, se objevují již nejméně od 19. století, a to nehovoříme o výše zmíněné jeskynní malbě z amerického Utahu. Jeden z tvorů popisovaných jako kříženci ptáků a plazů měl být v červenci 1890 dokonce zastřelen. Existují ještě jeho pozůstatky? Jsou tyto příhody výplodem chorých myslí? Popisy se velmi podobají a svědectví je mnohem více, než se na stránky časopisu může vejít. Schovávají se tyto potvory v jeskyních? Vyvinuly se v menší ustrašené tvory?

DRACI, NEBO STVŮRY Z NAŠICH HLAV?

Jedna z nejčerstvějších pozorování se údajně odehrají nezávisle na sobě ve druhé polovině roku 2002, ve velice nepravděpodobných místech – v Rakousku a na Aljašce, nacházející se za polárním kruhem. Zaznamenal je německý publicista HARTWIG HAUSDORF, který taková pozorování dokumentuje. Jistý muž z Vídně, který by mohl při zveřejnění svého jména přijít o práci (tou dobou pro několik muzeí) se prý ráno 19. srpna 2002 nachází v blízkosti obce Wolfsgraben ve Vídeňském lese, kde sbírá houby, a pozoruje hejno neobvykle velkých ptáků na nedalekém kopci. Údajně je překvapený už tím, proč tito ptáci táhnou, když je stále ještě léto. Jeden z nich se má odpojit a začít kroužit kolem něj, takže si ho může dobře prohlédnout. „Zvíře mělo dlouhou holou lebku a cosi nápadného, co mu lebku prodlužovalo, mu vyčnívalo z týlu,“ vypráví muž. „Vypadalo to jednoznačně na pterodaktyla a ne na nějakého ptáka…“

Případ z jihozápadu Aljašky přináší 15. října téhož roku deník Anchorage Daily News.

Zjevní dinosauři na kamenech z peruánské řeky Ica

Obyvatelé vesnic Tongiak a Manokotak líčí, že opakovaně spatřili mohutného ptáka většího než cokoli opeřeného, co mohli kdy vidět. Nebyli by možná bráni vážně, kdyby začátkem října 2002 totéž nespatřil i soukromý pilot Cessny 207 letící do Manokotaku. Popisuje, že rozpětí křídel tvora je větší než u jeho vlastního letadla.

ŽIVOČICHOVÉ Z PRAVĚKU STÁLE ŽIJÍ!

Opravdu nemohou někde ve skrytu přežívat někteří tvorové z dávnověku? A nemohla podobná pozorování v minulosti dát základ legendám o dracích? Zatímco se běžně domníváme, že zemský povrch a jeho fauna již byly dokonale prozkoumány, opak je pravdou. Každý rok je totiž objeveno nějaké nové, dosud nepopsané zvíře, a často i takové, které mělo být již po desítky milionů let vyhynulé. Nejznámější je případ bizarní pravěké ryby latimérie podivné, vylovené rybáři u východního pobřeží jižní Afriky roku 1938. I ta měla být již 60 milionů let vyhynulá. Pikantní je příběh z léta 2001, kdy se dva týmy vědců díky jakési shodě okolností spojí a zjistí, že málem ve stejnou dobu objevily jedince záhadného hmyzího druhu. Potíž je v tom, že jeden tým toho svého objeví ve zkamenělé podobě a druhý tým v podobě navýsost živé. Exemplář týmu OLIVERAZOMPRA z Institutu Maxe Plancka v německém Plönu se nachází ve 45 milionů let starém jantaru (zkamenělá smůla). Muzea v Berlíně a Londýně jim potvrdí, že mají zkameněliny stejného druhu – Mantophasmatodea. Exempláře druhého týmu biologů MARTINA WITTNEBENA z německých Brém a HANS UELI DUBACHA ze Švýcarska se nachází až v Africe. Biologové zjišťují, že jimi nově objevený hmyz, který pojmenovali gladiátor, nepatří do žádné žijící třídy hmyzu. Když oba týmy své objevy porovnají, jsou šokováni. Jde o biologickou senzaci. V takovýchto případech nazýváme objevené druhy „živou fosílií“.

EXPEDICE PŘÍMO V DRAČÍM DOUPĚTI…

Na základě celé řady svědectví se zdá velmi pravděpodobné, že někteří tvorové z dávných časů by ještě stále mohli žít. Často se údajně pohybují ve vodách, v hlubinných vodních systémech spojujících řadu jezer a v podzemních jeskynních prostorách. Jeli tomu tak, je navýsost logické, že pro své přežití volí život v úkrytu. Vysvětlovalo by to zároveň, proč se draci v tolika pohádkách skrývají zásadně v temných, obvykle nedostupných jeskyních. Podle tvrzení HAUSDORFA takového tvora pozorovali už v 19. století v okolí Matlocku, hlavního města anglického hrabství Derbyshire. „V tomto kraji existují hluboké jeskyně, kde se dříve těžilo olovo,“ píše ve své nedávno vydané knize Návrat draků. „Jsou v nich dosud neprobádané vedlejší chodby, ale i podzemní jezero. Koncem 19. století v nich zmizeli dva zaměstnanci místní těžební společnosti a dva horníci. Třetí horník, který za těmi dvěma zůstal poněkud pozadu, se díky tomu vrátil domů zdráv. Mohl tak oznámit, že slyšel strašný hluk, ‚jako by se tam navzájem tloukla obrovská zvířata‘, a tak zděšeně uprchl.“ Když roku 1961 místo prohledává skupina jeskyňáře FRANKA BRINDLEYHO, údajně nachází na břehu jezera zřejmě stále čerstvé otisky 30 centimetrů široké tlapy s obrovskými drápy. Stejné nálezy prý přinese i následující expedice. Víme jen tolik, že Brindleyho průzkumníci hodili do podzemního jezera několik kamenů a „ve slabém světle lamp rozeznali, jak se na protilehlém břehu pohybuje nějaká tmavá nestvůra.“ Následovalo jakési vlnění a velmi hlasité žbluňknutí, které znamenalo rozloučení s jakýmikoli dalšími informacemi.

„Dračí sluj“ v anglickém Derbyshire – setkala se tu výprava v 19. století skutečně s drakem?

JSOU DRACI PŘEŽIVŠÍMI DINOSAURY?

Popsané příklady přeživších tvorů a svědectví o přežití pravěkých, často drakům podobných tvorů, jsou jen stručným nahlédnutím do celé plejády podobných případů, jakou kryptozoologové – lidé zabývající se hledáním neobjevených tvorů – za pouhých asi sto let nasbírali. Jejich bájní tvorové vždy vzbuzují posměch a odsouzení tvrdohlavých vědců, kteří se domnívají, že už všechno znají. Ale jen do momentu, než je existence „vyfantazírovaných“ živočichů potvrzena. Vzpomeňme jen donedávna pohádkové až desítky metrů obří medúzy, krakatice a olihně. Je tedy možné, že pohádkoví draci rovněž existovali jako reálná zvířata, a že dokonce ještě úplně nevymřeli? Může jít o pozůstatky dinosaurů? Vysvětlovalo by to rozšířené přesvědčení, že draci jsou nejstaršími tvory planety, pročež bývají spojováni i se starodávnou moudrostí.

DRACI JAKO MAGICKÁ ZVÍŘATA

Na dracích je ovšem zajímavého mnohem víc než jen jejich možná fyzická existence. Podle mnohých jde ve skutečnosti o nádherné duchovní bytosti nebo jen symboly, a přesto jim stojí za dlouhé roky studia. Některé symbolické významy jsou známé. Pro křesťany se draci například stali symbolem pohanského života a pekelných sil. Jedno z nejpravděpodobnějších vysvětlení pak je, že jde o starou symboliku energie. Co je to vlastně dračí síla?

DO STAROVĚKÉ ČÍNY V PÁTRÁNÍ ZA DRAČÍ SILOU

Podívámeli se do staré Číny, hodně propojené s draky a dračí symbolikou, najdeme překvapivějasnou defi nici dračí síly. Má jít o zdaleka nejmocnější energii ze všech. Velké množství se jí údajněnachází v horách. Dračí síla, jeli probuzena, působí prý přímočaře a je proto dosti nebezpečná, správně použitá však přináleží vládcům, nebesům a je zdrojem velkého štěstí. K drakovi patří rovné linie, a proto Číňané stavěli architekturu výhradně v jemných křivkách, které dračí – přímočarou energii měly utlumit a nepřivolávat (tradiční čínské střechy jsou tak vždy zakroucené). Z hlediska tohoto poznání jsou naše dnešní mrakodrapy nebo dlouhé rovné ulice nesmyslem, který si říká o neštěstí a přivolává agresivní chování. Je to veskrze praktické – vítr má na takové ulici možnost ukrutně zesílit a dostat ničivou podobu. Bylo-li tedy něco označeno za dračí, znamenalo to, že je v tom nahromaděna obrovská skrytá energie. V Číně notoricky známé úsloví dodnes říká, že „na každého kráčejícího tygra přináleží jeden skrytý drak“. Myslí se tím právě rovnováha v přírodě a mimo jiné také fakt, že dráždí-li někdo jako tygr viditelnou silou, může probudit mnohem větší sílu, která doposud nebyla vůbec vidět. Asi jako kdyby bagry tak dlouho hlodaly pod převisem, až se převis utrhne…

KUDY VEDOU DRAČÍ LINIE?

V tradičních evropských legendách a pohádkách je drak stvořením, které sužuje obyvatele a je ho třeba probodnout. Zdá se, že právě probodnutí je hodně důležité. V souvislosti se starou vědou o rozložení energií v krajině – geomantií, která slavila největší přízeň právě v Číně, se dnes objevuje staronová teorie o takzvaných dračích liniích. Mají to být jakési energetické dráhy na těle naší planety – podobné těm, které má mít podle čínské tradiční medicíny v sobě člověk (meridiány) a se kterými pracuje i akupunktura (což je opět nabodávání energetických linií, tentokrát na těle). Zčásti jde přitom o běžnou fyziku, když se jedná o místa, ve kterých se střetávají zemské desky, tečou podzemní řeky nebo dochází k jiným geologickým zlomům, a z další části jde o cosi, co naše fyzika zatím odmítá – záhadnou velmi jemnou „životní energii“, kterou údajně dokážou vidět někteří léčitelé a média s paranormálními schopnostmi. Má být podstatou vesmíru a její projev v podobě dvojitých spirál prý najdeme jak v našich vlastních buňkách v podobě DNA, tak ve středu každé vesmírné galaxie. Vysvětlovalo by to, proč jsou v Číně draci často zobrazováni ve dvojicích, proč jsou někdy označováni za nebeské hady a dračí síla za hadí sílu. Údajně je to i vysvětlení symbolu na známé Asklépiově holi, která je symbolem lékařství (dva hadi točící se jako DNA kolem hůlky).

CO TO ZNAMENÁ „ZAPÍCHNOUT DRAKA“?

Existuje tak podložený předpoklad, že na dračích liniích v krajině (ve Velké Británii se jim také říká „leylines“) vztyčené kameny a další megalitické stavby slouží právě k ovládání této skryté zemské energie. „Zapíchnout draka“ tedy podle takto vyložené staré symboliky znamená zřejmě cosi jako napíchnout pramen ropy, najít to správné místo. Starověcí geomanti (odborníci na zmíněnou nauku o energiích v krajině) jsou ve starověku velmi vážení a před založením jakéhokoli nového sídliště bývali téměř vždy povoláváni, aby vybrali to správné místo. Není tu vůbec bez zajímavosti, že největší množství starověkých měst se v překladu nazývá „pupek“ nebo „střed“.

Využívaly dávné megality dračí energii skrytou v krajině?

KDYŽ KATOLICKÁ CÍRKEV PŘEBÍRÁ VLÁDU

Křesťanská symbolika zjevně na pohanskou navazuje, staví ji ovšem, jak se zdá, poněkud naruby. Zatímco pohanská dračí síla bývala zdrojem odvěké moudrosti, dlouhověkosti, štěstí a síly, když svatý Jiří zabíjí draka, ničí již naopak pekelné síly pohanství. Badatelé se domnívají, že v tomto případě již nejde ani tak o její využití, jako o ničení energetický drah, které pohani využívali, možná právě i za pomoci vztyčených megalitů. Katolická církev totiž během středověku zásadně nahrazuje pohanské stavby, které stojí obvykle na starověkých posvátných, a tedy energetických místech, svými kostely a kapličkami – snad jen intuitivně, aby převzala vládu nad tím, co mělo cenu pro zastánce starého světa. Smutné je však zapomenutí starých znalostí, které by nám mohly posloužit. Dnes se zdá, že přirozené energie jsou moderní civilizací doslova znásilňovány. Dračí magická energie přitom má být podstatou celého vesmíru, jakožto základní přírodní tvar, dřímající v každém zárodku života. Byl tedy drak symbolem energie? Prastará symbolika draků se s jejich možnou fyzickou existencí nemusí nijak přít. Jedno mohlo být inspirováno druhým a skuteční draci mohli být symbolem starého vědění, jehož ústředním bodem byla znalost zemských energií. Možná tyto energie draci dokonce sami vyhledávali. Kdoví?

Ukázka vikingské dračí architektury

DRACI OPĚT LÉTAJÍ NAD MEXIKEM

Další vysvětlení draků je spojeno s dávnými kosmickými plavidly, jež Indové ve svých tisíce let starých spisech popisují a nazývají slovem „vimana“. Slavný švýcarský záhadolog ERICH VON DÄNIKEN před několika desítkami let přichází s domněnkou, že se jedná o nebeská plavidla mimozemšťanů, které lidé považovali za bohy. Podle některých zastánců teorií archeoastronautiky, jak se obor vyrostlý kolem této myšlenky jmenuje, ale nemuseli Zemi navštěvovat ani žádní mimozemšťané. Mohli to být sami lidé, kteří v dobách již zcela zapomenutých ovládali patřičné technologie. A právě pohyb, výpary a zjev možných strojů popisovaných v různých legendách z celé planety se velmi podobají zobrazení draka…

Jsou divy ukazující se dnes nad Mexikem tím, co tu předci již před tisíciletími nazý-vali draky? Povšimněme si zdánlivé šupinatosti těchto neidentifikovaných objektů…

VRACÍ SE DRACI ZPĚT NA ZEMI?

Podle některých badatelů nás tito lidé či mimozemšťané stále navštěvují. Jejich koráby prý známe jako UFO, tedy neidentifikované létající objekty. Jsou snad některá UFO draci? A nebo naopak – považujeme draky za UFO? Jakkoli se může tato domněnka zdát přitažená za vlasy, vyvalíme pravděpodobně oči, spatříme-li poprvé snímky, které se v posledních letech údajně zrodily především nad středoamerickým Mexikem. Co to k sakru je, co se nám to objevuje přímo nad městem Mexico City? Neznámé kroutící se podlouhlé útvary prozatím nemají žádné vysvětlení a jsou velkou záhadou. Většinou jsou bílé, někdy žluté, obvykle zkroucené do nejrůznějších tvarů a klubek. Vypadají, jako by sestávaly z páry a dalších plynů, stejně jako obyčejná oblaka nebo kondenzační čáry, které po sobě zanechávají trysková letadla. Zjevně však s nimi nemají více společného. Jsou to zkrátka jacísi hadi. Nebeští hadi. Draci? „Vypadají jako draci… Jsou všechny ty mýty opravdu jen mýty, nebo se za nimi skrývá pravda?“ ptá se přímo přední mexický zpravodaj JAIMEMAUSSAN. Ať už si pod tím máme představit cokoli, jsou dnes spousty Mexičanů ve zcela seriozním očekávání návratu Quetzalcoatla, klíčového aztéckého božstva, jež bylo vždy zobrazováno jako opeřený had a má svou obdobu i u Mayů, Mixtékůči Toltéků.

PŘÍZRAKY VYPOUŠTĚJÍCÍ KOULE

Tito žlutobílí až 500 metrů dlouzí nebeští hadi, ať už se za nimi skrývá cokoli, se prý na nebi přízračně kroutí a vypouštějí ze sebe jakési stříbřité a – jak ukazují nejnovější snímky – také modré a červené koule! O co může jít? Je opravdu jen náhodou, že barevné koule vyfotografované po okrajích záhadných „hadů“ či „draků“ připomínají kruhové útvary a barevné zubaté hřívy na starých mexických vyobrazeních draků?

Samotné záhadné koule jsou údajně nad Mexikem pozorovány po stovkách již od roku 1991 a byly 11. dubna 2005 nasnímány i infračervenými kamerami mexické armády a potvrzeny ministerstvem obrany Spojených států mexických. Původ – naprosto neznámý. Je ale na místě říci, že tyto objekty či zjevení připomínají více živé organismy než nějaké mimozemské či pozemské stroje. Má význam to, že mexická UFO jsou zřejmě často přitahována probouzejícími se sopkami? Stojíme před rozluštěním staronového nebeského jevu, který stál za zrodem legendy o Quetzalcoatlovi a možná i všech létajících draků a hadů celého světa?

TAJEMSTVÍ SOUHVĚZDÍ DRAKA

Další z podložených teorií o původu dračích legend pátrá rovněž na obloze, ovšem tentokrát na té noční. Ano, jde o souhvězdí Draka neboli Draco, jen zdánlivě novodobé a nedůležité malé souhvězdí. Pravdou je, že souhvězdí Draco není nijak výrazné a nebylo by asi vůbec důležité, kdyby se nenacházelo na ostře sledovaném místě mezi Velkým a Malým vozem a neobyčejně blízko světového severního pólu.

Vznikl snad mýtus o drakovi nazákladě změny zemské osy, symbolizované „shozením“ draka – dřívější „severky“ ze své pozice na nebi?

BYLA DRAČÍ HVĚZDA SEVERKOU STARÉHO SVĚTA?

Díky tomu, že se samotná zemská osa vytáčí jako dětská káča (tzv. precese), opíše souhvězdí Draka v cyklu 25 800 let na obloze kruh. A tak je i faktem, že v roce 2830 př. n. l. ukazuje svou září hvězda Alfa Draconis, zvaná také Thuban, na severní pól, jako tehdejší Severka. Není tedy zjevné, že tato hvězda s celým souhvězdím musely být všeobecně známé? Podle některých badatelů jsou i názvy zúčastněných hvězd odvozeny od draka. Zatímco my se dnes učíme hledat severní pól pomocí protažení zadních kol Velkého vozu, staří Sumeřané a Egypťané zřejmě hledali „dračí hvězdu“ tím, že protahovali zadní, nejjasnější kola Malého vozu. A v jaké že době se vlastně nacházíme? Podle tradičních teorií právě vznikají megalitické chrámy na západě Evropy. Stonehenge ještě nestojí, kamenné řady v Carnaku už částečně ano. V egyptské Sakkáře neční ještě ani první pyramida a v Mezopotámii se staví první zikkuraty (stupňovité pyramidy). Architektura, písmo a veškerá kultura tak, jak ji známe, teprve vzniká…

JE VYŘEŠENA HÁDANKA SPOJENÍ S HADEM?

Draco je jedno z těch souhvězdí, která jsou na nebi vidět v kterémkoli ročním období, a tak se jen otáčí dokola. Zajímavé ale je, co se při tom děje – zatímco jedna poloha nám nastavuje obraz stvoření s nezvykle vyklenutým hřbetem a na ještěra poněkud vysoko nesenou hlavou bez křídel (na pohled taková píďalka nebo had), opačná poloha nastavuje obraz draka s křídly (lze ho také vidět bez křídel, ale pak má zcela nesmyslně vyhnutý krk shora dolů)! Pokud by dračí mýty pocházely z tohoto souhvězdí nebo jím byly alespoň významně ovlivněné, vysvětlila by se tato všudypřítomná schizofrenní podoba draka–hada. Podíváme-li se na typické čínské draky, shledáme navíc, že je pro ně ona první podoba s vyklenutým hřbetem a na ještěra přehnaně vysoko nesenou hlavou naopak charakteristická! Opisovali celou dobu oblohu?

Nejstarší písemně doložený čínský císař FUSI má panovat právě okolo roku 2850 př. n. l., což je přesně doba, kdy ještě „dračí hvězda“ Thuban ukazuje sever a podobné mýty vznikají i v Sumeru!

Čínská bohyně Nü-wa se svým partnerem jsou sami zobrazováni také v podobě jakýchsi nebeských hadů…

KDYŽ BYL DRAK DRAKŮ SHOZEN Z NEBE…

Úplně první mytologický drak v Číně je zlý černý nebeský drak, který ohrožuje stvořitelku lidí, pramatku NÜWA. Ta měla napravit chaos, jaký ve vesmíru vznikl, když se zřítily jeho údajné čtyři póly. Nebeská klenba prý už nebyla schopna všechno pokrýt a Země se nedokázala o sebe postarat. Měly tu řádit velké požáry a povodně, poslední lidé byli požíráni divokými šelmami a na staré a slabé útočili draví ptáci. Nüwa upravila jakýsi pětibarevný kámen, aby vyplnila díry na nebi, uřízla nohy velké želvě, aby jimi podložila zřícené čtyři póly, zabila černého draka, aby tím pomohla Zemi, a posbírala rákosový popel, aby zastavila povodeň. Tak o tom alespoň vypráví mýtus zapsaný čínským princem a císařským rádcem LIU ANEM (179 – 122 př. n. l.). Je tu ovšem velmi podobný mýtus, který najdeme překvapivě v Bibli: Drak ze Zjevení svatého, který „ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem“. Necháme-li stranou detaily, všimneme si, že autor draka umístil opět na oblohu, odkud ho archanděl Michael se svými anděly musí pracně svrhnout. Celý příběh se opakuje. Navíc je tu jméno drak a had opět zaměňováno. A i tentokrát je zároveň největším monstrem a symbolem vší hrůzy, ztotožněný dokonce se samotným křesťanským Satanem, dávným nepřítelem lidstva. A jistě by se našly i další verze stejného mýtu. Velký znalec mýtů a zakladatel fantasy literatury J. R. R. TOLKIEN(1892 – 1973) má ve svých příbězích rovněž draka draků, černého Ancalogona, jenž byl svržen z oblohy. Není to příliš mnoho náhod? Nepopisuje se tu jedna a ta samá událost? Co když jde o popis katastrofických změn na Zemi, které jsou symbolizovány postavením zemské osy do polohy, ve které je souhvězdí Draka na severu? Je drak symbolem zaniklých časů, kdy jeho souhvězdí viselo nad severním pólem a hlavami všech tehdejších obyvatel Země?

AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky historie Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Vědci rozluštili záhadu pouštního města Palmýra: Zásobily ho četné vodní nádrže!
epochalnisvet.cz

Vědci rozluštili záhadu pouštního...

Několik chrámů, dlouhá kolonáda, tržiště s...
Showroom s luxusní audiotechnikou v centru Prahy
iluxus.cz

Showroom s luxusní...

Na prestižní adrese v Dušní ulici v blízkosti...
Náš vesmír umírá…
epochalnisvet.cz

Náš vesmír umírá…

Jak je na tom náš vesmír se silami? Není to žádná...
Projekt NASA: Jak šel čas s první kosmickou agenturou světa?
epochaplus.cz

Projekt NASA: Jak šel čas s...

V roce 1958 podepisuje americký prezident...
Mírová konference v Paříži: vítězství či porážka?
21stoleti.cz

Mírová konference v Paříži:...

Skoro nepředstavitelné se zdá, že celý rok trvala...
V tropickém skleníku v Olomouci vykvetl vzácný leknín
21stoleti.cz

V tropickém skleníku v...

V tropickém skleníku Výstaviště Flora Olomouc...
Jitka Čvančarová: Neumí se oblékat
nasehvezdy.cz

Jitka Čvančarová: Neumí se...

Z kritiky si nic nedělá. A ze svého hojně...
Dobrá zpráva pro milovníky černé kávy!
21stoleti.cz

Dobrá zpráva pro milovníky...

Jeden šálek černé kávy po ránu je podle vědců...
Víc hlav víc ví: Pole amerických velikánů
epochaplus.cz

Víc hlav víc ví: Pole...

Má jít o úctyhodnou připomínku jejich nehynoucí slávy,...
Variabilní hráči
rezidenceonline.cz

Variabilní hráči

Koupelnový nábytek lze sestavit buď z...
Krimi z Itálie: Hrůza čeká ve sklepě
epochaplus.cz

Krimi z Itálie: Hrůza čeká...

„Všiml sis, jak ten malý kluk hrozně...
Staročeský pražský biftek
nasehvezdy.cz

Staročeský pražský biftek

Pražský biftek je králem mezi bifteky a...