Další postavou jednoho z údajných prokletých pekelných princů je Belial, jehož jméno znamená doslova „Bez pána“.

Podle legend je to nebývale zdvořilý démon, který se prý snaží nepozorovaně vnést mezi lidi touhu po Bohem zapovězeném smilstvu a zakázaných rozkoších fyzické lásky.

Nabádá k incestu (sexuální styk v rámci pokrevních příbuzných – pozn. red.), ale také k touze po hromadění peněz a nezřízenému obžerství. Zjevovat se má v záludné podobě neobyčejně krásného, sladce mluvícího anděla.

O Belialovi hovoří vyřazené židovské i křesťanské náboženské spisy, ale třeba i starověké Svitky od Mrtvého moře (tzv. kumránské svitky).

V nich stojí, že Belial byl jedním z hlavních vůdců ve „válce synů světla proti synům temnoty“, tedy v bájné vzpouře na nebesích. Samozřejmě zde bojuje na straně vzbouřenců.

To až překvapivě souhlasí se středověkými názory, že Belial je svou strašlivostí téměř roven samotnému ďáblu. „Všechna jeho nadvláda je v temnotách.

Všichni duchové, kteří jsou s ním spojeni, jsou andělé zkázy,“ vykreslují Svitky od Mrtvého moře padlého Beliala.

CESTOU ZMATKU A OPOVRŽENÍ

Blízko pomyslnému vrcholu v hierarchii temnot staví Beliala i Satanská bible.

Má nevinné svádět k neposlušnosti, smrtelným hříchům a způsobovat mezi nimi nepořádek a zmatek, který povede k touze po nezávislosti a opovrhování pokorou před čímkoliv a kýmkoliv včetně Boha.

Panuje prý hlavně nad základním zvířecím principem zakořeněným v člověku, který se víra snaží zkrotit a jenž démon Belial podle dávných mágů podporuje. To, že každý člověk má v sobě nějaké zvíře, respektive zvířecí divokost, potvrzují i moderní psychologové.

Jsou to skutečně nějací démoni, kdo se snaží tuto zvířecí nezřízenost rozdmýchat?

Jitka Krulcová