Toulat se v období mezi 9. a 12. stoletím Skandinávií a narazit na berserka znamenalo problém, na který vás nepřipraví žádná příručka přežití v raném středověku. Mohlo by vás zachránit snad jen slušné pozdravení a skromná kytička svázaná z květů blínu černého…

Označení berserk znamenalo příslušnost k elitním útvarům severských bojovníků. Jednalo se o jakési úderné složky, byť i nepočetné, které však mnohdy rozhodly výsledek celé bitvy. Výraz elitní ovšem k těmto bojovníkům oblečených v medvědích kůžích nijak zvlášť nepřiléhá.

Elitní jednotky, měřeno současnými požadavky, jsou nejen trénované, ale i disciplinované, týmové a vysoce profesionální. V každém případě elitní voják neokusuje vlastní zbraně!

Bojovníci v transu

O jednotkách berserků se traduje, že bojovali ve zvláštním transu, který zahrnoval zuřivost, vztek, nízký práh bolesti, návaly horka a sníženou sebekontrolu. Na straně druhé, zde byla obrovská síla a vytrvalost.

Není tak divu, že se berserkové stali vděčným objektem zkoumání i současných psychologů a psychiatrů.

Nezdálo se totiž normální, že takový berserk, který čekal na povel k útoku, se při čekání s chutí zakusoval do vlastního štítu. Ohlodaný prvek zbroje často následně v boji odhodil, aby ukázal, že se smrti nebojí.

Alkohol a houby

Vědci dávali do spojitosti až nelidskou zuřivost berserků s požíváním alkoholu. Tomu ovšem neodpovídaly symptomy intoxikace. Musíme si rovněž uvědomit, že Skandinávie té doby nebyla schopna vyrobit nápoj o vyšším obsahu alkoholu.

Představa bojovníka, ve kterém by nezměrnou touhu po boji vyvolal jen džbán vína doplněný o pár staroseverských piv, také neodpovídala možné realitě.

Spíše to začalo ukazovat na koktejl úplně jiných chemických látek, který berserky měnil v bojová monstra. Pozornost badatelů se zaměřila na houby, konkrétně pak na muchomůrku červenou. Zde už to vypadalo nadějně, protože látky v této houbě obsažené zvyšují krevní tlak a celkově mohou připravit tělo i mysl na boj.

Kytička blínu…

Moderní výzkumy však rozšířily teorie o tajných stimulantech berserků i na rostlinnou říši. Vida, zdá se, že se „hřebíček trefil na hlavičku“. V centru pozornosti se ocitla dobře známá jedovatá rostlina blín černý (Hyoscyamus niger).

Všechny části této rostliny obsahují jedovaté alkaloidy. Blín se dobře uplatnil v různých čarodějnických lektvarech a mastích.

Pokud kombinovali berserkové před bojem nějaké to pivko – říznuté odvarem z muchomůrky – s výtažkem z blínu, mohlo je to proměnit v bojovníky, o kterých jedna severská sága veršuje jako o „ochutnávačích krve“.

Berserk by vyl jako vlk, drkotal zuby, kousal do štítu… Připraven zabít kohokoli, zničit cokoli. Pokud byste stáli proti němu, pak bys vás mohla zachránit vytrčená ruka nikoli s ratolestí míru, snad jen s tou kytičkou jedovatého blínu, abychom si také na Enigmě trochu zaveršovali.