Nad řekou Lužnicí stojí zámek Bechyně, který je součástí stejnojmenného města. Leží asi 20 kilometrů od Tábora v Jihočeském kraji. O Bechyni se zmiňuje již kronikář Kosma ve své kronice, ale gotický hrad byl založen až v roce 1268.
Postavit jej nechal Přemysl Otakar II. na obranu svého území.
Hrad, stejně jako většina dalších, přestával vyhovovat náročnějšímu životu panstva, a byl postupně přestavěn na zámek. Značnou zásluhu na této přestavbě měl i známý Petr Vok (1539–1611).
Na mnoha sídlech pánů z Rožmberka se zjevoval duch Bílé paní. Stejně tomu bylo i v době, kdy měli tento hrad v držení. A zdejší Bílá paní byla velice obětavou pečovatelkou. Když zde jako batole vyrůstal Petr Vok, stávala se Bílá paní jeho druhou chůvou.
Tišila jej, brávala v pokoji malého Voka do náruče a často s ním i na hodinku zmizela, aby jej spokojeného vrátila skutečné chůvě.
Nikdo se nad tím nepozastavoval, neboť si lidé vážili její obětavosti. Ale starala se také i o chod hradu. Často mlčky sedávala v hradní kuchyni a beze slova pomáhala služkám. Nebo procházela jednotlivé síně, zda je vše v pořádku.
Dokonce před spaním někdy posvítila panstvu na cestu do jejich komnat, aby v ponurých chodbách nezbloudili.
A to ji ještě večer čekala obvyklá cesta po hradbách hradu se svící v ruce, kdy ji spatřili i obyvatelé města. Nosila dlouhé bílé šaty a závoj. Svíce v její ruce prý vydávala nazlátlé světlo. Kdo byla ona Bílá paní, která se zjevovala na Bechyni, není známo.
Ale svým přístupem zřejmě muselo jít o ušlechtilou ženu.
Za celý čas nepromluvila, jen večer si prý postěžovala: „O, jak mnoho míst dalekých já jsem dnes prochodila!“ Byla to tak jediná slova, která od ní lidé slyšeli. Takže pokud bychom vzali slova Bílé paní o dalekých místech doslovně, nabízí se ještě jedna varianta.
Zda ona obětavá duše ještě kromě svého hradu v Bechyni nemusela „zaskakovat“ za stejné zjevení na některém jiném hradě pánů z Rožmberka.
Zdá se, že s přestavbou hradu na zámek, především za doby dospělého Petra Voka, skončila i éra Bílé paní na Bechyni. Snad již její duše odpočívá v pokoji a nemusí se celý den trmácet v obavách a v péči o své sídlo.
Takovýto dobrotivý duch si to jistě zaslouží.
