Může se člověk vyskytnout na dvou místech zároveň? Údajně ano! Jev známý jako bilokace se vyskytuje často u náboženských světců, může se však přihodit i zcela obyčejným lidem. Své o tom ví jistá litevská učitelka francouzštiny na prestižní dívčí škole.

Bizarní případ Emilie Sagée zaznamenává americký spisovatel Robert Dale Owen (1801–1877).

Díky němu víme, že od roku 1845 Sagée působila na prestižní dívčí škole v Neuwelcke, kde se jí během vyučování začíná dít cosi podivného. Před třídou třinácti přihlížejících studentek se stín učitelky začíná oddělovat a získávat čím dál zřetelnější obrysy.

Za okamžik už před tabulí stojí vedle sebe učitelky dvě. Dvojnice je od originálu naprosto k nerozeznání a dokonale kopíruje pohyby skutečné Sagée, jen s tím rozdílem, že nedrží křídu. Podobné incidenty se prý opakují poměrně často.

Při jiné příležitosti se dvojnice učitelky objeví během večeře. Stojí za svou předlohou a opět kopíruje její pohyby, jen v ruce nedrží příbor. Došlo snad k nějakému podivnému optickému klamu, nebo se Emilia Sagée skutečně „rozdvojuje“?

DOZOR V HODINĚ

Zpočátku se prý dvojnice učitelky zjevuje v její bezprostřední blízkosti a pouze kopíruje každý její pohyb, postupem času se ale přízrak stává zcela nezávislým a učitelka bývá pozorována na odlišných místech a při odlišných činnostech zároveň.

Zatímco se prokazatelně nachází ve své třídě a vede vyučování, její dvojnice se prochází po chodbách školní budovy.

V jiném případě z léta roku 1846, jednom z těch nejzajímavějších, Sagée sbírá květiny na zahradě školy, odkud sleduje dění v pracovně, kam se dívky vydaly na lekci šití a vyšívání.

Jak později francouzštinářka vzpomíná, v jeden okamžik dozorující kantor ze třídy odchází a v tu chvíli jí prý bleskne hlavou: „Dozor je pryč, vsadím se, že toho mladé dámy využijí a budou mrhat časem na drby.

Kéž bych tam byla.“ A za okamžik tam její dvojnice skutečně je! Její přízrak se náhle objeví v prázdné židli, na které bez hnutí sedí a pozoruje třídu. Podařilo se ženě vyslat svou nehmotnou dvojnici do pracovny, aby dohlížela na studentky?

JE JAKO VZDUCH

Neméně zajímavé je i pokračování celého incidentu. Dvě odvážné studentky se totiž pokusí k přízračné učitelce přiblížit a dotknout se jí. Dvojnice Sagée je skutečně nehmotná, neboť jedna z dívek dokonce dokáže skrz učitelku projít.

Studentkám však připadá, jako by dvojnice byla tvořena hustým vzduchem a kolem ní navíc panuje jakýsi zvláštní odpor. Pokud je toto tvrzení pravdivé, lze bezpečně vyloučit jakýkoliv optický klam. Co tedy zjevení litevské učitelky způsobovalo?

Jistým vodítkem může být její přiznání, že se to stává zejména tehdy, je-li příliš ponořena do své práce, nebo když se soustředí na určité místo. Ke zjevení dochází nejen ve škole, ale také v domě, který obývá společně se švagrovou a jejími dětmi.

Ty si prý na bizarní dvojnici rychle zvykají a s oblibou prohlašují: „Máme dvě tety Emilie!“ Pro samotnou Sagée však její „rozdvojení“ není zcela příjemný zážitek.

Ačkoliv svou dvojnici nikdy neviděla, v době jejího zjevení prý pociťuje velkou únavu, její pohybu jsou pomalé a ztuhlé a obličej bledý.