Koncem 50. let 19. století se na jihozápad australského státu Victoria sjíždí dobrodruzi toužící po rychlém zbohatnutí. Uprostřed divočiny vzniká městečko Ararat, které nezanikne ani s koncem zlatokopeckého šílenství.
Může za to rozhodnutí umístit tam novou léčebnu pro duševně nemocné pacienty.
Jde o obrovský projekt, v rámci kterého v podstatě vzniká nové malé město. V Araratu roste areál disponující vlastním ovocným sadem, vinicí, chovem hospodářských zvířat a mnoha dalšími budovami zajišťujícími soběstačnost.
To je však teprve začátek. V roce 1886 se část komplexu mění na věznici pro šílené kriminálníky a začíná tak skutečně kontroverzní období. Do zařízení míří neškodní delikventi i ti nejhorší vrazi a počet úmrtí, ke kterým za zdmi ústavu dochází, rychle narůstá. Podepsala se děsivá minulost i na tom, co se v opuštěném blázinci odehrává dnes?
PODIVNÉ JEVY
Blázinec v Araratu funguje s různými obměnami přes 130 let. Až na začátku 90. let, v době, kdy už všude okolo stojí moderní městská zástavba, dochází k postupnému opouštění areálu. V té době už má komplex pověst podivného místa, kterého provází aura smrti a utrpení.
O některé budovy se tak začínají zajímat lovci záhad a časem jsou dokonce využívány k paranormálním prohlídkám. Po celém Araratu se šíří historky o nadpřirozených jevech, ke kterým v některých oblastech bývalého blázince dochází.
Téměř na denním pořádku jsou zprávy o náhlém omdlení návštěvníků, pocitech nevolnosti nebo ostré bodavé bolesti, kterou lidé cítí při chůzi konkrétními místnostmi. Další návštěvníci zase hovoří o podivném odpudivém zápachu šířícím se z neidentifikovatelných míst nebo o nevysvětlitelných zvucích připomínajících bouchání hlav o stěny. Byly zaznamenány i zprávy o pozorování nějakých přízraků?
DOMOV DUCHŮ?
Indický publicista a záhadolog Ankit Sethi upozorňuje, že v areálu došlo během těch 130 let nejméně k tisícovce potvrzených úmrtí. Často vražd či sebevražd. Duše tragicky zesnulých pacientů prý mohou na některých místech blázince strašit dodnes.
Mají mezi nimi být třeba přízraky tří mužů, kteří se společně oběsili a nebyli řádně pohřbeni nebo duch Australana Billa Wallaceho, který v roce 1925 zavraždil muže v melbournské kavárně a následně byl prohlášen za šíleného.
„Dalším duchem, který má strašit v blázinci Ararat, je sestra jménem Kerry. Toulá se po ženském křídle a pozoruje turisty,“ uvádí Ankit Sethi a přidává další údajné přízraky tohoto utrpením naplněného místa:
Ducha zdejšího doktora Williama L. Mullena (?–1912) nebo stín pacienta jménem Gary Webb, který personál děsil neustálým zohavováním svého těla a hrůzu nahánějícími zvuky. Opravdu se jeho křik stále ozývá v místech, kde pobýval, jak tvrdí někteří návštěvníci?
