„Na vrchu spatřuje se pustý hrad Radyně, do kterého žádný nejde, obávaje se, aby ho v něm nějaké neštěstí nepotkalo. Neboť od svých předků toho známo mají, že v tom hradu všelicí duchové se zdržují,“ píše se ve staré knize. Mohou mít tyto pověsti reálné jádro?

ZALOŽIL HRAD KRVELAČNÝ RADOUŠ?

„Jest v tom hradě veliký poklad: neboť častěji časů předešlých vidín byl černý pes na železné truhle ležící,“ píše dále ve svém vlastenecky laděném díle Poselkyně starých příběhů českých Jan František Beckovský (1658 – 1725).

Naráží při tom na pověsti o původním majiteli hradu rytíři Radenovi neb Radoušovi. Raden byl prý velice bohatý, ale také velice šeredný. Měl dlouhé vytahané uši a s tímtéž znetvořením se narodili i jeho děti.

Raden nemohl pohled na ně snést, a proto je hned po narození zavraždil. Za tyto ohavné skutky je prý posléze proklet…

JDE JEN O SMYŠLENÉ HISTORKY?

Proto musí spolu s dalším vyděděncem Černým Hanušem (ten má na svědomí pro změnu své švagry) a neodmyslitelným černým psem na hradě strašit. A také – jak jinak? – hlídat ukryté poklady…

Může být na příbězích o pokladech a Radenovi něco pravdivého? Vždyť podle lidové tradice měly být v okolí hradu občas spatřeny přízračné postavy v dlouhých pláštích! Název Radyně asi opravdu pochází od staročeského mužského jména Raden (Radslav).

Hrad na vrchu tohoto jména ale buduje až Karel IV. (1316 – 1378) v padesátých letech 14. století. Otec vlasti jej nazve Karlskron, leč název se neujme. Pevnost, stojící nedaleko Plzně, ostatně nemá dlouhého trvání.

Už za dvě stě let se uvádí jako pustá. A poklady? Na těch by kupodivu něco pravdivého být mohlo. Roku 1462 je totiž nedaleko Radyně přepaden a oloupen dýšnický farář Petr.

Dost možná není jediný, a tak za poklady ukrytými v nyní pustém hradě nemusí být bájný Radouš, nýbrž docela obyčejní nenechavci z druhé poloviny 15. stol…