S kapličkou sv. Anny stojící návrší mezi středočeskými Louňovicemi pod Blaníkem a blízkou vsí Libouní je spojeno několik zajímavých pověstí. Podle jedné obchází v první polovině dvacátého století kolem kapličky tajemný bílý přízrak. Je na této historce něco pravdy?

Souvisí snad nějak s blízkým mlýnem na břehu rybníka s příznačným jménem Strašík? Ve mlýně prý straší tak, že se tam mleči bojí jezdit a mlynář málem zbankrotuje. Strašidla vypudí až jakási babička, která se s nimi zavře do mlýnice.

Poté strašidla za velikého lomozu zmizí dírou ve střeše. Zmizí ale i stará paní. Je to snad její přízrak, co obchází kolem kapličky? Statečná porodní asistentka jdoucí ve 40. letech od tehdy ještě běžného domácího porodu si na bílou mátohu posvítí.

Ke svému překvapení (a také nemalému ulehčení) vidí jenom obyčejného bílého psa, čenichajícího kolem kaple. Byl snad za všemi skazkami o zjevení obyčejný toulavý hafan?

Co ale psisko tak osudově přitahovalo k drobné sakrální stavbičce? S kapličkou souvisí ještě jedna pověst. Ta říká, že v její blízkosti došlo na konci druhé světové války k přestřelce.

Rudoarmějci tu rozstřílejí jakési křoví, v němž se skrývá prchající německý voják. Podle všeho to není žádný přesvědčený nacista, ale obyčejný voják wehrmachtu. Křížovou palbu proti vší pravděpodobnosti přežije a zásluhu za to přičítá právě blízké kapli sv.

Anny. V 60. letech se do zdejšího kraje vrátí a když vidí, v jak špatném stavu kaple je, dá jednomu libouňskému občanovi peníze na její opravu.

Netuší, že sotva zmizí světla jeho Volkswagenu v dáli, podnikavý Libouňan využije „tvrdou“ západní měnu pro vlastní účely a kaplička bude chátrat až do počátku nového tisíciletí.