Mihotající se světélka na blatech nebo kolem starých hrobů se objevují v mnoha pověstech a legendách, ale kromě toho také ve zprávách učenců a dalších důvěryhodných osob.
Neuděláme proto nejspíš velkou chybu, když je budeme považovat za reálný jev. Dodnes se jej však nepodařilo objasnit. A nejspíš už ani nepodaří, protože světlušky zřejmě vymřely.
Číst o bludičkách v pohodlí osvětlené místnosti vyvolá nanejvýš příjemné mrazení v zádech, ale zkuste se vžít do pocitů pocestného, který jde sám v noci temným lesem.
Vidí sotva nejbližší stromy, měsíc zmizel za mraky, ze tmy se ozývají podivné zvuky, nad vlhkou zem stoupá mlžný opar – a vtom se před ním objeví mihotavé světlo. Za chvíli se k němu přidá další, pak ještě jedno…
Poskakují mezi kmeny stromů, ustupují před ním, jako by ho zvala k sobě, pokud couvne, začnou ho pronásledovat. Jeho mysli se zmocňuje jakási cizí vůle a táhne jej do záhuby v mokřinách… Tak nějak vypadá děj lidových pověstí, v nichž bludičky vystupují. Co je na nich pravdy?
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
