Eldorádo, Bílé město, Kamelot a bretaňský Ys, to je výčet čtyř zřejmě nejslavnějších a nejhonosnějších měst, po nichž se zčistajasna slehla zem. Platí to samozřejmě jen pokud ponecháme stranou Atlantidu, o níž se zmiňuje pouze antický filozof Platón (427 př.

n. l.–347 př. n. l.). O výše zmíněné čtveřici měst se nám dochovalo mnohem více informací, a proto lze s vysokou pravděpodobností tvrdit, že kdysi skutečně existovala. Co víme o posledním zmíněném?

Rozbouřené mořské vlny se tříští o mohutné zdi bretaňského města Ys v západní Francii. Na fascinující výjev se z okna královského paláce dívá zadýchaná princezna Dahut. Scéna jí přitom ani trochu nenahání strach.

Ačkoli město Ys podle legendy vyrostlo několik kilometrů od pevniny uprostřed moře, před ničivým živlem ho chrání obří hradby, které žádná vlna nepřekoná. Suchou nohou se sem dá dostat jen při odlivu, jinak je Ys obklopen vodou.

Princezna Dahut setře z čela pot a pak se vrací do pokoje, kde na ni čeká její milenec. Královská dcera totiž vede nadmíru rozmařilý život a dny a noci tráví smilněním s krásnými mladíky, které poté údajně nechává zavraždit.

Chrání ho zlatá brána

„Boží hněv na vás dopadne silou nepředstavitelnou, neopustíte-li hříšný život,“ varuje chlípnou princeznu kněz Winwaloe. Dívka si ale z jeho slov nic nedělá a v orgiích nadále pokračuje.

Dokonce k nim podněcuje i obyvatele města Ys, které je prý v té době nejvznosnější metropolí světa, s paláci bělostnými jako sníh a chrámy sápajícími se do nebe.

Postaven má být Kelty někdy na počátku středověku na dohled od západofrancouzského přístavu Douarnenez. Před všudypřítomnou vodou ho pak mají chránit vysoké zdi a zlatá brána, od níž má klíč jen král Gradlon a jeho dcera.

Ta se však jednoho dne zahledí do nově příchozího rytíře. Podle legendy jde o samotného ďábla, který se chystá město zničit. Mnohem pravděpodobnější ovšem je, že ve skutečnosti šlo o šlechtice z nedalekého království, které bylo s Ysem v té době ve válce.

Stojí u zrodu Paříže?

Zešeřelým ránem se ozve zlověstné zaskřípání. Záhadný cizinec totiž právě otevřel robustní zlatá vrata od města. K jejich odemčení použil klíč princezny Dahut. Dívka ho totiž předešlého večera pozvala do svých komnat, kde s ním strávila noc.

Jen co však nad ránem usnula, cizinec se zmocnil jejího klíče, vykradl se s ním ven, otevřel hlavní městskou bránu a pak se dal na útěk. Krátce po úsvitu se tak do Ysu začíná valit voda, která město záhy pohřbívá pod mořskou hladinu.

Jediný, kdo se podle pověsti zachrání, je dobrý král Gradlon. Ten totiž v noci nemohl usnout, a vydal se proto na svém koni na projížďku po okolí. Zkázu svého města tak v ranním rozbřesku sledoval z pobřeží.

Jen co setřel slzy, údajně odcválaldo centrální Francie, kde založil město nové. Na počest svého rodiště ho údajně pojmenoval Par-Ys, v překladu Jako Ys, které se později stane hlavním městem Francie.