Ve světle nových archeologických nálezů se zdá, že starověká Římská říše měla opravdu dlouhé prsty, které sahaly až hodně daleko na sever. Tajemná opona historie, která odděluje naši současnost od antiky, se zase trochu nadzvedla.

Můžeme si tak položit i troufalou otázku: Byly římské legie někdy na plážích Baltského moře?

Polští archeologové učinili senzační objev. V Kujavsko-pomořském vojvodství nalezli zbytky výstroje i oblečení římských legionářů z doby před dvěma tisíci lety. Z tohoto polského vojvodství to už opravdu není k pobřeží Baltu příliš daleko.

Ochrana jantarové stezky

V Kujavsku byly cenné archeologické nálezy, dosvědčující přítomnost větší jednotky římské armády, učiněny u obcí Gaski a Wierzbiczany. Mezi nálezy se vyskytovaly i měděné artefakty z jezdecké výstroje i výbavy pěších legionářů. Co motivovalo ústřední moc v Římě, aby takto daleko na sever vyslala vojáky?

Odborníci se domnívají, že se zde mohlo nalézat verbířské centrum, které rekrutovalo místní obyvatele do služby v římské armádě. Seriózní hypotézou je rovněž předpoklad, že římská posádka měla co do činění s ochranou jantarové stezky.

Zkamenělá prehistorická pryskyřice z pobřeží Baltu byla v římské společnosti velmi vyhledávána a ceněna. Je tak možné, že římští legionáři v Kujavsku poskytovali ochranu infrastruktuře na tuto obchodní trasu navázanou: koňské stáje, sklady proviantu apod.

Nabízí se analogie s moderní dálnicí a rozsáhlým odpočívadlem s autoservisem, čerpací stanicí pohonných hmot, motorestem apod. Pokud byli římští legionáři v Kujavsku, je pravděpodobné, že mohly nějaké detašované římské jednotky chránit i samotná naleziště jantaru na pobřeží Baltu.

Teorie „ledového“ Klodzka

Již v 19. století se objevila teorie spojující s římskou posádkou současné polské město Klodzko v Dolnoslezském vojvodství. Jeho bývalý poněmčený název Glatz byl totiž spojován s latinským slovem glacies-led.

Název města měl prý vzniknout tak, že se zde vojáci ze slunného Středomoří cítili „jako v lednici“.

Teorii římských kořenů Klodzka měly podporovat i tamní nálezy římských mincí. Plány na římskou invazi až na současné polské území se měl údajně zabývat už císař Augustus. Jeho tažení mělo dosáhnout řeky Visly.

V roce 9 našeho letopočtu však Římané v bitvě v Teutoburském lese (území dnešního Dolního Saska) ztratili v boji s Germány tři legie. Tato katastrofa možná římské plánovače přinutila poněkud zrevidovat plány vojenských výbojů.

Římské lodě na Baltu?

Na pláže Baltu se však mohli římští legionáři přesunout nejen pozemní, ale i námořní cestou. Je prokázáno, že v době válečných střetnutí v Germánii udržovali Římané v Severním moři válečnou flotilu.

V průběhu podpory legií, které dosáhly linie řeky Labe, mohlo klidně římské válečné námořnictvo proplout až do Baltského moře. Stejně tak bylo Baltské moře dosažitelné i pro římské obchodní lodě. O tom, že Římané znali alespoň částečně geografii pobřeží Baltu, svědčí i spisy antického učence Plinia Staršího.

Stále zde byla i magie jantaru, kterým byli Římané fascinováni. Sandál římského legionáře bořící se do písku pláže u Baltského moře? Proč ne?!